Ďáblův advokát

            V každém člověku je asi kousek ďábla.
            Dříve či později nás jeho zvář přepadla.
            Není to jen strach ze tmy, nebo ze smrti,
            že špinavý je prach a někdo tě uškrtí.


           Je pouze na nás, abychom vybrali si desatero,
           jinak nám ukáže ďábel svůj jazyk a pero.
           Jím dá se podepsat nejen ortel, či spasení,
           ale pokud chceš, dojdeš i zatracení.


           Je to pokušení být v té hře jako účastník
           Nemusí to vždy znamenat, že jsi mučedník.
           Jen považ jak bude dále lidem všem,
           když pustíš ďábla a otevřeš mu zem.


           To, co na jazyk by ti nepřišlo nikdy
            se uvnitř tebe může jevit jako část křivdy.
           Ta tě bude potom doprovázet dále až tam,
           kde je pozdě hledat vysněný svůj chrám.


           Křivda není tou věcí na světě nejhorší.
           Můžeš odolat a hledat nové přístřeší.
           Atˇ nestane se jím však zem po níž kráčíš,
           i když chceš vyhrát, tak všechno ztratíš.


          Je normální zakopnout a potom rychle vstát.
          Nesmí se ale stát, že začneš toho litovat.
          Té chvíle, kdy jsi se narodil v tom krutém světě,
          která sama o sobě tě nedovede ke tvé metě.


          I kdybys podepsal tu smlouvu s ďáblem,
          nezměníš nic na tom, že stejně zhebnem.
          Je snadné rozpoznat dobro a zlo?
          Jak máš odolat, když dobro je jen křesadlo.


         Zapálí jiskru a hodně lidem třeba pomůže,
         z jiskry se oheň může stát a ten tě přemůže.
         Nedej se zviklat a nesnaž se nikdy si lhát
         to mohl bys nezjistit, žes ďáblův advokát.


 
            

---