Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBáseň
03. 06. 2009
0
4
1204
Autor
Martulle
Lukáš
Nemůžu tě milovat,
asi miluješ jinou.
Nemůžeme být kamarádi
a to jen moji vinou.
Nemůžu tě nesnášet,
dokud mé city nepominou.
Když si vzpomenu jak tvůj krk voní,
ani se nedivím, že mé oči slzy roní.
Vzpomínám jak když došel jsi ke mně,
mluvil a přitom dotkl se mě jemně.
Já koukala zamilovaně na tebe,
nezapomenu na tvé oči modré jako nebe.
Tvůj úsměv vždy tak milý,
prostě jsi mi připadal roztomilý.
Na diskotéce na rameno jsi mi poklepal,
celou jsi mě vzrušením rozklepal.
Pak přivinuli jsme se k sobě,
já vážně myslela že líbím se tobě.
Píseň začínala pomalu doznívat,
zrovna když jsem si to začala užívat.
Nechtělo se mi tě opouštět,
mé krásné sny o tobě se začaly rozpouštět.
Já myslela si že to půjde dál,
jenže ty sis asi jenom hrál.
Já myslela na tebe den co den,
tvojí odpovědí byl můj sem odmrštěn.
Odpověď mám tě rád jako kamarád,
musíš se s tím prostě vyrovnat.
Nám dvou by to neklapalo,
kdyby si to aspoň zkusil co by se stalo?
Slzy začaly mi po tváři stékat,
nevěděla jsem jestli být smutná nebo se vztekat.
Spíš smutek zaplnil mi hlavu,
ale nejsi to jen ty kdo mě dostal do tohohle stavu.
Neměla jsem proč ráno vstávat proč jít večer spát,
je mi souzený si nechat o lásce jen zdát.
Celý den jen sedět a koukat,
jen ty nejsmutnější písničky si broukat.
Sice je mi teď trochu lépe,
ale mé srdce po tobě pořád tápe.
Doufám ale dál že láska jednou přijde,
a s někým mi to konečně vyjde.
4 názory
V patnácti je to těžký :)Jen si dovolím upozornit na špatný pravopis
Tvůj úsměv vždy tak milý,
prostě jsi mi připadal roztomilí.