Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sena dobrou noc
04. 06. 2009
0
9
506
Autor
hříbek
věčnou...
Dnes měsíc mě chladně svítí na záda
já hrabu se v zemi, má vina se vkrádá
pak držím tě za nohy, do prachu píšeš
tě ukládám ke spánku, delšímu spíše.
Červené dlaně do trávy utírám
v noci je chladno, proto tě přikrývám
čas se nám krátí, nezdá se moc
já přeji ti, lásko už, jen dobrou noc.
9 názorů
Marvine, nech na jednotlivých členech, aby se rozhodovali za sebe a jejich nominace nesrážej. Tobě to taky nikdo nedělá a každý to venkoncem cítí jinak. Tím vzniká pestrost, která je potřeba jako sůl.
PS: Ještě bych vyzdvihla obětavost, se kterou se lyricky rozháraný autor dělí o svou přikrývku, nedbaje vlastního nepohodlí a omrzlin, kvůli kterým mu zrudly dlaně. Je zde popsán skutečný silný cit, nesobecký a bezpodmínečný - i když by možná nějaký škarohlíd, šťoura a rýpal mohl tvrdit, že je to naopak, a že poté, co autor spáchal mord z vilnosti, svou mrtvou oběť zakopává (viz "já hrabu se v zemi, má vina se vkrádá").
Souhlas s Ferry - už jsem tu viděla velmi novátorský přístup k semidiakritice a zde si myslím, že použít "už" přímo do oslovení, je čin hodný skutečného objevitele. Neváhala bych tvrdit, že oslovení "láskouž" (v mluveném jazyce to totiž takhle půvabně splyne) si najde cestu do slovníku pokrokových mileneckých párů.
Nezbývá, než skutečně doufat, že podobných novátorů se na Písmáku bude rojit jako hub (pardon, hříbků) po dešti! P
Hororový příběh hodný kamery hollywoodské umocňuje autor originální rytmikou ponurého příběhu. Přitom přičinlivě aktivní je i neživá spoluhráčka (možno i spoluhráč) aktérova, když píše do písku (lze předpokládat, že k tomu používá svých vlasů).
Čtenář je vtažen do hry prvním jednáctislabičným řádkem, čelícím statečně třem následujícím, dvanáctislabičným (obdobně viz druhá sloka, třetí řádek a jeho devět slabik, versus tři ostatní řádky jedenástislabičné).
Jak zvukomalbu básně ovlivňuje i mluvnické hledisko naznačuje hříbek opět v řádku vůbec prvním, když nutí čtenáře opakovaně se ujišťovat, že zájmeno "mě" se ke třetímu pádu prostě nevine. Zde neváhám tvrdit, že autorovi byla vzorem záměrná disharmonie děl Karl Orfových, jež od svého vzniku magnetizuje návštěvníky německých katedrál.
Snad je zapotřebí akcentovat ještě autorovu interpunkční hříčku, a to opět na úplně posledním řádku. Vložením druhé čárky za slůvko ležící o jedno dále, než kam to káže učinit gramatika, získává dílko na první pohled poklidné pikantnost hitchcockovskou. Kéž je takových dopřáno Písmáku víc.