Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hrdina

04. 06. 2009
0
4
1254
Autor
Martulle

Omlouvám se za ty hrubky popř. některé výrazy, ale co chcete po 15-ti leté holce...

Alchymista
Píše se rok 1277.
Náš příběh začíná v sirotčinci Svatého Ondřeje v Paříži. Chlapec o kterém si budeme povídat se jmenuje Jesse. Na tu dobu to bylo dosti zajímavé jméno, ale jemu to nevadilo. Měl černé dlouhé vlasy a černé havraní oči, byl hodně vysoký a štíhlí. Byl velmi chytrý a o hodně věcí se zajímal.  Protože mu maminku upálily za čarodějnictví a otce mu pověsily musel žít v sirotčinci. Bylo mu právě 17 a už se nemohl dočkat až mu bude 18 a ze sirotčince ho pustí. Ale mělo to taky jeden velký problém, kvůli kterému nemohl odejít. A to byl sklep domu v kterém žil. Tajně si tam zřídil svou komnatu, kde s pomocí knihy po své matce zkoušel různé lektvary. Měl tam spousty knih co podědil jak po matce tak i po svém otci. Možná si to on sám neuvědomoval, ale pomalu a jistě se z něho stával zkušený alchymista. Jen dělal co ho bavilo. Ostatní děti běhali venku a ani si nevšímaly, že Jesse je pryč. Byl odjakživa pořád sám, ostatním dětem připadal divný a hodně se ho báli i když jim nic nedělal. Vždycky se radši držel stranou a ostatních si nevšímal.
Jenže jeho 18-náctiny se blížily a to strašně rychle. Už mu zbývaly jenom dva týdny aby nějak vymyslel jak to bude dělat dál když bude muset jít pryč. Nejdřív přemýšlel, že tam bude i nadále pořád tajně chodit, ale za ty zavřené brány by se stěží dostal. Proto musel ty věci dostat nahoru a když bude odcházet vzít je s sebou. To jak se mu to nakonec podařilo teď není důležité. Nyní se dostaneme k tomu podstatnému o co vlastně v tomhle příběhu jde. Hned poté co vyšel za vysokou bránu kde žil celých 15 let k němu přišli dva noblesní pánové. Hned mu vysvětlili, že jsou rádcové krále Petra III. A tak se Jesse dozvěděl, že celých 7 let od doby co si udělal svou komůrku ve sklepě ho oni dva sledovali a i v sirotčiny měli své špehy. A všechno co Jesse dělal, jaký lektvar vymyslel nebo co se mu nepovadl donášeli svému králi. A sám král Petr III. Se s ním chce setkat.Jesse z toho byl trochu zmatený, že celou dobu co si myslel, že má svůj svět ho někdo sledoval a donášel to přímo ke králi. Ale pochopil, že za králem musí jít i kdyby nechtěl. Tak se ocitl přímo na hradě. Všichni ho tam obskakovali, umyli ho, dali mu nové oblečení a dali mu královsky najíst. Až poté mohl předstoupit před krále. Když vešel do sálu kde seděl král na svém trůně všichni si ho prohlíželi, ale nikdo se ani nepohnul ani nic neříkal.Když došel až k trůnu král si ho ještě chvíli prohlížel a pak zpustil:
„Nuže asi by si chtěl vědět co se tady děje, že ano…“
Jesse přikývl, neodvážil se promluvit
“Ach ano celých 7 let tě pozorně sleduji, za to máš moji omluvu, ale velice jsi mě zaujal. Jsi velice schopný v alchymii synu. To co potřebuji. Tímto tě jmenuji dvorním alchymistou.“
Jesse tomu nemohl uvěřit. On a žít na hradě a ještě k tomu dvorní alchymista. To je snad sen, říká si. Ale sen to nebyl, král potřeboval pomoc a proto ho taky takhle jmenoval. Jeho věk už se blížil čím dál víc stáří. Nutně potřeboval elixír mládí a věřil, že to Jesse dokáže. Už mu totiž byli sděleny některé z pokusů které Jessemu opravdu vyšli, jako rychlí růst vlasů nebo mlčenlivost. Ano tohle jsou jen dva z mnoha co mu vyšli. Ale král potřeboval jen jeden a to elixír mládí. Proto si také ještě ten večer pozval Jesseho do svého pokoje a přiznal se mu s jeho obavami. Poté ho prosil skoro na kolenou aby mu pomohl. Jesse samozřejmě nemohl odmítnout věděl, že by špatně skončil. Proto musel přijmout nabídku a slíbit, že nasadí všechny síly aby ten elixír udělal. A tak se poté zavřel ve svém pokoji, který mu byl přidělen a začal vypisovat všechny možné věci, které bude potřebovat. Celou noc nespal a ráno dal list s potřebnými věcmi králi, ten mu všechno sehnal do posledního zrníčka zlata. Jesse tedy začal. Mnoho nocí probděl, mnohokrát se mu to nepovedlo, ale neztrácel naději. Celých 10 let nepovedených pokusů, stálých výpočtů a tun zmačkaných papírů mu trvalo než na to přišel. Přesně dne 7.7. 1287 v 7:07 se mu to konečně povedlo. Byl na sebe hrdý. Přesně v tu hodinu a v tu minutu králův poddaný který už taky byl starší okusil Jesseho elixír. Rázem omládl o 10 let a to si jenom cucnul. Král měl obrovskou radost a Jesse ještě větší. Ale náš konec bohužel není šťastný. Jesse byl za celou tu dobu hodně vysláblý, skoro nejedl ani nepil. Měl vysokou horečku a proto v jeho šťastný den kdy se mu to konečně podařilo, zemřel. Bylo to nečekané. Zemřel na infarkt. Z té radosti co měl, že se mu to povedlo se mu zastavilo srdce a tak se uprostřed té slávy zhroutil a doktoři už mu nepomohli. Ale přesto zemřel s dobrým pocitem, s pocitem, že to dokázal a proto mohl v klidu odejít na onen svět. Král mu vystrojil překrásný pohřeb a všichni ho dodnes obdivují.
 

4 názory

Martulle
06. 06. 2009
Dát tip
Díky za rady určitě si z nich něco vemu a dopříště využiju (hlavně se uklidním s dáváním deseti slohovek za den =))

DaNdÝ
05. 06. 2009
Dát tip
Takhle, ne není jedinou chybou pravopis, uvedu pár dalších řekněme začátečnickejch chybek a zkusím nabídnout nějaké rady, esli budeš chtít si z nich něco odnýst. ale zároveň přidám i tu chválu, kouk jsem kolik toho máš, a je ted avidět že se psaní věnuješ dost a přesn o tom to je, psát, úsát, jdeš na to fakt dobře a takovýhle právće třeba i jako tahle jsem na vypsání skvělý. Jen tak dál a určitě věřím že bdueš dost dobrá. Ale na co jdeš trochu špatně je počet těch děl, všeobecně se tu říká že je lepší sem dávat tak třebas jedno dílo tejdně nebo tak, ne takhle snad deset děl na jednou. Je to škoda, může to víst k míň čtenářům. samotnej tenhlle příběh je docela dobrej, drobet mi připomněl některý posmutnělý pohádky wildeho, ale jednu docela podstatnou chybku oproti třebas tomu Wildovi vidím - nedostatek atmosféry. Ty si opravdu spíš převyprávěla nějaký příběh než psala povídku. Chtělo by to víc popisků, konkrétnjších situací, víc dialogů - důležitý pravidlo dialogy každej na jeden řádek jo, je to důležitý pro formu, pro čtení. Moje doporučení - vzít si příběh z krátším časovým rozsahem. I tenhle by tak šel udělat, že by ses třebas soustředila na epizodu v tom palái, trochu ho popsat - palác, jak je to neuvěřitelný místo pro toho kluka - konkrétní věci, zaltý schodiště, diamantovej lustr atd. Delší dialog s tím králem, pak popsat jak se snaží udělat ten elixír, jaký ingredience přidává, že už je mu stále hůř a hůř a nakone se to povede a mi bysme tu radost z úspěchu pocítili s ním a pak i smutek z jeho smrti. Takhle to bylo jen odvyprávěný. Ty ostatní věci - mrtvý rodiče, léta v sirotčinci, to by šlo odbít třeba jen zmínkou, celkově se nevyplatí takhle obsáhlej příběh nastrkat do malý škatulky povídky na dvě stránky. Ale zas tam máš takový fakt pěkný detaily - právě ty rodiče, oběšenej, čarodějnice, jo, ale prostě si s tím pohrát, s těma všema literárníha hračkama jako jsou dialogy atd. To jak tam několikrát zmińuješ jak řeší jak přestěhuje tu svojí laboratořm, to by tam vůec nemuselo bejt myslím, příběhu to nic nedává. Ale takhlens závěrem - držím palce a dál takhle hezky psát.

G.J.SEGE
05. 06. 2009
Dát tip
Úplně souhlasím s JPatem. Přesně to jsem ti chtěl napsat. Vydrž a uč se češtinu. Co bys to byla za spisovatelku, kdybys neuměla češtinu? To musíš zvládnout! Ahoj G.J.SEGE

JPat
04. 06. 2009
Dát tip
Tohle zní jako pohádka se špatným koncem. Pěkně se ta slova četla. Je znát, že hodně čteš. Tvá slabina je pouze pravopis. Nevěš hlavu! Časem se to vytříbí. Hlavně to chce hlídat si slovesa ve větě (shoda s podmětem, kolik mám v souvětí vět?- to kvůli čárkám). Zbytek se časem podá. Já v tvém věku vůbec nepsal. Snad jen slohové práce a ty jsem nenáviděl.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru