Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNormální holka nebo upíří královna?
04. 06. 2009
0
1
1155
Autor
Martulle
1 Kapitola
Narozeniny
Bylo 14. pro ostatní normální den, ale pro mě to byl den oslavy mích dvanáctých narozenin. Jako obvykle jsem se těšila, ale to jsem ještě netušila co mi dvanáctiny připraví.
Když jsem se ráno probudila bylo konečně čtrnáctého, konečně mé narozeniny. Jak jsem se na ně těšila!! Měla jsem oslavu s kamarádkami, musela jsem to všechno připravit a tak jsem si rychle vyčistila zuby, nasnídala se a převlíkla se. Rychle jsem doběhla do pokoje a začala jsem navrhovat jak to všechno bude vypadat. Sepsala jsem seznamem, kdo všechno přijde, bylo to docela dost lidí asi 11, samozřejmě i kluci. Ale jenom na jednoho jsem se těšila nejvíc. Ani už nevím jak se jmenuje a jak vypadá. Je to trochu riskantní jen tak někomu svěřit svou adresu, ale přišel mi, že mu můžu důvěřovat.
Seznámili jsme se přes chat, bylo vidět že s počítačem vůbec neumí a tak jsem mu všechno potřebné řekla. A zjistila jsem, že je i z našeho města, sice blíž centru, ale i tak jsem ho na naši oslavu pozvala. Neřekla jsem o něm ani kamarádkám, vím totiž, že by si s ním hned začaly taky psát a nechtěla jsem aby ho ještě někdo otravoval. Ze začátku byl tak zmatený až mi ho bylo líto. Přišlo mi trochu divné, že kluk kterému je 13 a bydlí v takovém velkém městě jako Praha a neví nic o počítačích. Ale on mi to hned vysvětlil, prý sem přijel na školu a doopravdy je z malé vesničky. Ale vím, že je původem ze Skotska. Na Skota sice dost dobře uměl česky, ale to už jsem neřešila.
Ale musím přiznat, že jsem moc nevěřila, že by se tady ukáže. Přesto ve mně byla jiskřička naděje, že přece jenom přijde.
A tak jsem začala ty věci přivádět do reality. Nejdřív sem začala nafukovat balónky, ale po chvíli my došel dech a nechala sem toho. Radši sem šla dolů pomáhat mamce s chlebíčky a dortem, ale už jak jsem tam přišla vonělo to tak, že už, už jsem chtěla něco sníst. Na štěstí, tedy pro mě naneštěstí, mě při krádeži nachytala mamka a vyhnala mě, že mě nepotřebuje. Tak jsem dofoukala ty balónky a šla je rozvěsit.
Potom jsem další dvě hodiny dodělávala výzdoby a začala jsem strojit sebe. Nebylo to moc těžké oblečení už jsem měla vybrané týden a doladit obličej byla hračka.
10 Minut před druhou jsem sešla dolů, podívat se jestli je všechno jak má být. A bylo, všude balónky a na stole plno dobrot. Naposledy jsem se podívala do zrcadla a už zvonil zvonek. Byla to Anička, Bára a Sandra mé nejlepší kamarádky, ale můj kámoš přes net nikde ani po chodníku nikdo nešel. A tak jsem se smutně otočila a šla se domů věnovat návštěvě. O deset minut později došli i kluci. Opět jsem doufala, že tam bude můj vysněný, ale nikde nikdo. Bylo mi do breku, ale přemohla jsem to. O půl čtvrté zvonek zazvonil potřetí. Vyskočila jsem z pohovky a letěla ke dveřím tak rychle, že sem málem spadla. Před dveřmi jsem se upravila a otevřela dveře.
Málem jsem z pohledu na něj omdlela, ještě že jsem se držela dveří.
Za dveřmi stál ten nejnádhernější kluk na celém světě. Měl na sobě jeansy a hnědou košili. Bylo to obyčejné oblečení, ale na něm pro mě bylo nejneobyčejnější. Měl překrásné černé oči, dlouhé černé vlasy, které mu padaly do očí a krásné plné, červené rty. Byl asi 170cm vysoký což byla úplně ta nejideálnější výška jaká mohla být.
Takhle jsem tam stala asi 5 minut (pro mě to bylo nejnádhernějších 5 minut v mém životě) a asi 100krát jsem si ho prohlížela od paty až k hlavě. On dělal to samé a když se naše oči setkali oba jsme se na sebe pousmáli. Měl tak nádherný úsměv. Bylo mi to hned jasné, zamilovala jsem se do něho až po uši. Už jsem otevřela pusu abych konečně něco řekla ale on mě předběhl. ,, Ahoj, já jsem Farid, známe se z internetu.“
Nejdřív mi to jméno přišlo zvláštní, ale vždyť je ze Skotska, odůvodnila jsem si to takhle, protože jinak to není možné.
,, Jo já vím, jsem moc ráda, že jsi přišel myslela jsem že už nedojdeš.“ Při téhle slovech jsem se snažila tvářit se smutně i šťastně, ale asi mi to moc nešlo…Proto sem poodstoupila aby mohl dovnitř. Asi básním ale měl fakt sexy zadek. Ale to už není podstatné.
Oslava proběhla v pohodě, Pořád jsem se snažila být Faridovi na blízku a byla jsem šťastná když jsem se ho mohla dotknout. Jednou mě omylem shodil a já se bouchla do hlavy zůstala jsem ležet bylo hezké vidět, že o mě má strach. Rychle se otočil a když mě viděl vylekal se sednul na zem a ptal se pořád co je. Nakonec jsem řekla, že v pohodě. Odešli až v šest. Nechtěla jsem aby odešli a hlavně aby šel Farid. Nechala jsem všechny odejít a Farida jsem zdržela, chtěla jsem mu něco říct.
,,Bude se mi stýskat,doufám, že se brzy zase uvidíme.“ On se otočil usmál se, že sem sebou zase málem švihla a řekl: ,,Byla to hezká oslava, máš fajn kámoše.“ Teď se zarazil chvilku rozmýšlel a dodal: ,,Bude se mi taky stýskat, buď na počítači dojdu a domluvíme si další sraz!“
Málem se mi zastavilo srdce. Jemu se bude taky stýskat!!! Jak krásné, asi to nevydržím a políbím ho! Ježíši jestli by jsem to udělala, takový trapas! Ale nevydržela jsem to a aspoň ho obejmula. Ani se nebránil obejmul mě také. Bylo to tak krásné cítit jeho tělo na mém, cítila jsem jak mu buší srdce a nechtěla jsem přestat nechtěla jsem ho pustit, ale musela jsem. A tak odešel i Farid, radši jsem rychle zavřela aby nebylo vidět, že mám v očích slzy. Večer jsem šla spát až v deset. Nejdřív jsem přemýšlela, pak si četla až mě to unavilo a šla jsem spát.
Zdálo se mi o kom jiném než o Faridovi. Nechtěla jsem aby skončil. Byl to sen s velkým S. Byli jsme tam jen my dva sami na krásné bílé pláži, drželi jsme se za ruce a sledovali jsme západ slunce. A na konci jsme se líbali, ale najednou jsem se probudila. Chtěla jsem to vrátit zpátky, zpátky do toho krásného snu a spát až do nekonečna a ještě déle, ale musela jsem do školy. Vůbec se mi do ní nechtělo i když obvykle jsem se do ní těšila, kéž by Farid chodil do naší školy! Ale rodiče ho přihlásily do nějaké internátní a navíc by to sem měl daleko, ale i tak je to škoda.
A tak jsem se nasnídala, oblékla a šla do školy. Den ve škole byl zdlouhavý a nudný pořád jsem musela myslet na Farida a tak jsem při vyvolání hodněkrát nevěděla. Už jsem chtěla domů na počítač za ním, chtěla jsem si s ním povídat a to hodně, hodně dlouho. Konečně zazvonilo a já rychle vypadla na oběd a potom honem, honem domů abych mohla za Faridem. Jakmile jsem zavřela dveře rozběhl jsem se do pokoje a zapnula počítač. Farid tam samozřejmě byl. Hned jsem mu napsala jak se má. Bylo mu špatně a prý nebyl ani ve škole. Ale v tu chvíli ve mně bylo nutkání zeptat se ho jestli se mu po mě ještě stíská, ale bylo ve mně i něco co říkalo ať to nedělám. Že by to nedopadlo dobře.
Ano, ano neudělám myslel by si, že se vtírám. Ale na tu schůzku by jsem se zeptat mohla na tu jsme se dohodly. Ale Farid mě předběhl. Ale řekl to úplně jinak než bych se zeptala já a taky než bych čekala.
Napsal mi: ,,A co to naše rande na kdy se domluvíme, já mám čas pořád.“
Asi 5 minut jsem si to četla pořád dokola a pak jsem se vzpamatovala a takhle jsme si psaly celé dopoledne.
Já: Já nevěděla, že to má být jako rande a mám čas až v pátek tak v kolik??
Farid: No jasně, že je!!
Farid: A to nevadí, že až v pátek to nějak přežijeme ne, takže víš kde je staré divadlo?
Já: Jasně, že vím skoro každý den kolem něho chodím nakupovat s mamkou a doufám, že to přežiješ, já možná ne ale nevím :)
Farid: No tak já to taky možná nepřežiju, ale uvidím. Takže před divadlem v pátek o půl třetí co říkáš??
Já: No to jaksi, když chodím ve dvě domů ze školy a hned o půl třetí, nešlo by to až ve tři já totiž chápeš mě, že za půl hodiny nemám šanci se nachystat?!
Farid: Jo aha tak na tohle jsem zapomněl, promiň takže ve tři.
A takhle dál jsme si psali kam půjdeme a že mě chce pozvat na zmrzlinu a podobně. Bylo to úplně krásné mít někoho kdo tě pozve na zmrzlinu. Ach jak už jsem se těšila až Farida zase uvidím. Myslím, že tím že naši schůzku nazval rande tak chtěl dát najevo, že se mu taky líbím, ale možná taky ne a je to jen ze srandy nebo s přátelství. Budu si jistá až spolu budeme chodit nebo něco podobného.
Opustila jsem můj počítač až jsem musela na večeři. Ale pak už jsem musela do vany a najednou bylo devět a musela jsem pomalu jít spát. A to už jsem na počítač nemohla my doma máme dohodu, že po osmé se na počítač nesmí. Ani mi to nevadilo, tak jsem se těšila na zítřejší odpoledne, chtěla jsem jít co nejdřív spát. A tak jsem se zavrtala pod peřinu a snažila se usnout. Jenže jako naschvál je jasný, že jsem neusnula. Proč když se člověk snaží usnout tak neusne a když nechce tak usne? A tak jsem se na to vykašlala a začala jsem přemýšlet co si na sebe zítra vezmu. V sukni rozhodně nepůjdu ani v šatech, nesnáším to. A navíc na to nemám nohy. Tak mi nezbylo nic jiného než zůstat u riflí. Tričko už bylo horší, nemohla jsem si vzít některé z těch v kterých chodím normálně do školy to rozhodně ne, takže buď si koupím nové nebo vyhrabu nějaké hezké, které jsem na sobě hodně dlouho neměla.
Asi budu muset přistoupit na tu druhou možnost zrovna jsem totiž trochu švorc. Napadlo mě ho vyhrabat už teď, ale to by mohlo dělat kravál a kdyby došli naši a viděli, že ještě nespím to by byl mazec. A tak jsem se snažila aspoň mysli prozkoumat skříň a najít nějaké to hezké triko, ale zase tak nazpaměť ji neznám tak jsem hned skončila.
Ale to přemýšlení mě tak unavilo, že jsem po něm hned usnula. Dnešní noc se mi, ale nezdál už ten krásný sen jako včera spíš noční můra. Že tam zítra Farid nedojde, že si udělám nějaký trapas nebo že mi řekne že mě nechce vidět nebo že má jinou!!
Ráno jsem se vzbudila celá propocená. Bála jsem, že by se ten sen mohl uskutečnit. Bylo to tak realistický...