Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTůně
Autor
Stephen Red
Tůně
Šlépěje po špičkách, lesem kráčím,
na všechno zapomnět, na cestě stačím.
Tichý, studený v klidných krajích,
všichni co tu žijí, dobře to znají.
Cesta je trnitá, na rukách krev,
běžím však dál, slyším ten zpět.
Přiběhnu k jezírku, ticho jak v hrobě,
je to tak dávno, srdce dal tobě.
Hledí do hlubin, šedá temnota,
na dně tam leží, klidně se třepotá.
Rybička malinká, míří k hladině,
Trochu tě zamrazí, je ti tak podivně.
Vypluje nahoru, nadechne se a zemře,
byla tu poslední, hrdlo se ti sevře.
Její výraz tě děsí, tak moc zaráží,
je šťastná a veselá, na co tak naráží?
Stačí tak malinko a můžeš odejít,
uzřít ho, usmát se a klid teď najít.
Je to smutné a nebo veselé?
Zemřela rybička, nepohnou se skřele.
Přesto se usmívá a tebe zazebe,
díváš se do tůně, na ni, pak na sebe.
O čem je báseň, o vodě a tůních?
Nebo snad o lásce a lidských vůních?
Tvé oči skrývají mnohé, nejvíc smutek,
Musím se postavit, než abych utek.
Oči máš šedé, žal a zklamání?
Z života a bytí, mráz kdekomu nahání.
Mě ne. Nikdy. To vím.
Tvé oči šťastné vidím.
Jakto? Mám ti říct návod?
Dělat to rychle, s větrem o závod.
Stále nevíš, oč tu kráčí?
K tajemství krůček opravdu stačí.
Mám-li je rozesmát, tvé šedé oči,
musím se odhodlat, zvednout obočí.
Smát se a říkat ti miluji tě,
rozzářím je a pak už mi tě,
nic nevezme, žádný žal,
tvé oči jsou zrcadla, už né kal.
Jsem li šťastný, tak ty taky,
nezmění to černé mraky.
Stephen Red