Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePatří to hvězdám
09. 09. 2001
2
0
814
Autor
huasca
Někdy mívám takové dny, kdy o všem moc přemýšlím... zná te to, že? A pak mě bolí hlava....a pak to takhle končí...nebo začíná?
Chtěla bych se vykřičet,
křičet teď a pak znovu.
Chtěla bych, ať to slyší ten,
co nás pozoruje,
ten co nás řídí.
Chci ležet v trávě
za ranní rosy,
chci - aby moje nohy byly bosy.
Chci rosu cítit na prstech,
chci cítit ducha - jeho dech.
Chci věřit,
chci býti v ómu,
chci - aby někdo uslyšel mou dohru.
Když už mluvíte o tom posledním řádku, tak sedí, ale je pělkně neposednej :o))
Bezva!! *
Mně ten poslední řádek sedí, a bezvadně! Chtěl bych tu dohru taky slyšet! Zaujalo ...*