Zabedněnost

Jsem naštvaná. Proč? Protože mě štve to, co se děje kolem... A štve mě to moc... Lidé jsou tak zabednění. Mé rozhořčení se týká zdravého životního stylu.. JE mnoho věcí v životě člověka za které sám dotyčný jedinec nemůže.. Narodí se jako mrně s určitou genetickou výbavičkou a je vychováván rodiči k určitému obrazu.. Tohle vše má bez jakýchkoli pochyb na člověka vliv.. Jenže tento jedinec se vyvíjí dál. Je to individualita a je něčím charakteristický. Dejme tomu je mu kolem třiceti let, chystá se mít pomalu rodinu, studia má za sebou.. Chodí do práce. Jeho, v tomhle případě spíše její ráno vypadá asi takto, že si ve spěchu uvaří kafe a bez jakéhokoliv jídla utíká do práce. Tam se zaneprázní nějakou prací a najednou hle a je čas obědu. V nejlepším případě si zajde na férové jidlo, v tom horším a dost častém se odbude nějakým \"blafem\" z fastfoodu, který stojí na rohu ulice, kde dotyčná pracuje... Kolem 5 hodiny dojde domů a cítí se velice vyčerpaná. Jak by ne, vždyť měla den plný vyřizování, stresu a nestihla ani pořádně pojíst.A samozřejmě má hlad tak jí téměř tři hodiny v kuse a to páté přes deváté. Tělo to po ní chce, má na vše chuť. Nají se hodně do syta a řekne si něco vy stylu, ježis, takhle to dál nejde,\" už nežeru\". A unavená po náročném dni jde brzy spát. Tělo se celou noc snaží trávit vše co do něj bylo tak narychlo a v takovém množství vpraveno. Spoustu si toho samozřejmě uloží, protože již počítá s tím, že dotyčná ho bude zase celý následující den mučit a nedá mu správný příjem živin......... A kila jdou nahoru. Dotyčná začíná být nespokojená čím dál více sama se sebou, ale vždyť \"ona přeci toho zas tolik nepojí\"... Sedne k internetu a tam se dočte přinejhorším, že ji pomůžou nějaké redukční prostředky a nemusí vůbec nic dělat, jen si je objednat, přinejlepším se dozví to, že by měla upravit jídelníček a měla by zapojit rozhodně do svého denního rozvrhu nějakou aktivitu. Procházku, běh, kolo, cokoli.. Žena to čte a uvědomuje si, co všechno dělá špatně...Jenže druhý den se probudí a opět nemá chuť ráno na jídlo. Dá si tedy znovu jen kávu. Řekne si, tak přeci nebudu jíst, když nemám hlad... Tato žena přesto že ví, že dělá něco špatně, je natolik neuvědomnělá sama k sobě, že to vytěsňuje a řeší \" mnohem důležitější věci, týkající se její práce, přátel, rodiny atd...\" Po čase začne mí potíže nejen s nadváhou, ale také s žlučníkem a zjistí jí zvýšený cholesterol v krvi.. Přinejhorším začnou potíže s trávením a žaludeční vředy, jelikož do toho všeho má co mluvit i stres... Žena je již po třicítce na práškách snižujících cholesterol a hrozí jí operace žlučníku. Je na tom i psychicky dost mizerně, protože již není tolik atraktivní co bývala. Pomalu se blíží krize středního věku.. Možná jsem to vylíčila vše až moc pesimisticky... Třeba si žena uvědomila již při prvních příznacích, že se sebou musí něco dělat... Jen chytněme se za nos, kolik z nás si tohle uvědomí a kolik pokračuje dál v dosavadním životě. Spokojí se s nadváhou, kterou omluví tím, \" že už má na to přeci věk\".. A i se stárnutím se přeci orgány opotřebují, takže ten žlučník byl jistě dědíčná záležitost nebo záležitost stárnutí... Lidé budou raději hodiny trávit rozprávkami nad politickou situací a vším možným, než aby se zamysleli nad jednou věcí. A to nad svým zdravím. Člověk se narodí, čímž dostane možnost být na tom světě a dostane možnost žít. Ať už je to jedinec mimořádně inteligentní a vynalezne létací přenášedla nebo je to člověk s průměrnou inteligencí, který se zajímá třeba jen o svou rodinu, práci, domek atd.. Ve vzduchu visí tedy otazník proč je člověk tvor, který je tak často skeptický a kritický k okolnímu světu, ale klidně si huntuje zdraví třeba jen nezdravou stravou. Proč se honí za penězma , aby si mohl užívat života, ale nestará se o své zdraví a stejně to většinou dopadne tak, že se tímto odepíše mnohem dříve než by musel... Štve mě to... Proboha lidi zaměřme se více sami na sebe a přemýšlejme..... Přestaňme být zabednění....

---