(nejen) političtí záletníci

Sedí u počítače a zasněně surfuje na stránkách pro zletilé. Sleduje zajímavé fotky poloodhalených modelek i nemodelek a jakmile se na obzoru objeví manželčin stín, urychleně klikne do pravého rohu na nevýrazný avšak důležitý křížek. Spěšně otevře novou stránku s nekonečně rozpracovaným politickým programem. Zadumaný výraz uzavřeného intelektuála samozřejmě nesmí chybět. A pokud by, nedej bože, mělo dojít k manželskému rozhovoru, ihned jej s dotčeností zavrhne. Vždyť on má přeci tolik práce…

Podstata situace se ovšem nemění ani s romantickým setměním. Žádné jemné manželské dotyky. Leda tak na vesele barevné obrazovce. Zatímco ona již nemalou chvilku přemýšlí nad nenadálou televizní zápletkou, on má co dělat, aby se stačil pokochat všemi vnadami hlavní iniciátorky. Oba jsou ve středním věku a ona ani nemusí být blondýna, a přesto ani po téměř dvaceti letech manželství nechápe,  proč si vzájemně nesdělují vzrušující dojmy ze seriálů. Vždy, když naivně pošle do vzduchu otázku na nepochopený děj, dočká se maximálně nepřístupného zabručení. V horším případě, který převládá, začne manžel znenadání chrápat.

Mám ale dojem, že mužům brzy dojde ta mrštnost při hbitém klikání na rohový exit, ba dokonce i schopnost nenápadně, avšak velice neodkladně “zabrat“ netrvá nadosmrti. To si možná po letitém manželství konečně uvědomil předseda jedné z předních českých politických stran. Zřejmě mu začaly docházet zásoby alibistických výmluv na večery strávené kdekoli, jen ve vlastním bytě ne. Kamarády a spolupracovníky také nebaví mu den co den krýt záda. A navíc…Zuzana poslední dobou nějak přibrala.

A tak náhle zapomněl na započatý volební program, kde se jako jeden z hlavních bodů pyšní Spokojená rodina. Místo, aby šel příkladem lidu a lákal voliče, nechává se nyní svůdně hladit mladou přítelkyní. Poslouchá lichotky o sexy mozku a na veřejnosti při tématu rodina hraje mrtvého brouka. Avšak jeho mozkové závity časem ztratí sex appeal, břicho se drze převalí přes pásek a vzpomínky  na Zuzčinu svíčkovou už nepotlačí…

            Státní zákony a politické programy to s námi myslí dobře, jen politici ne. Protože kdyby nic jiného než ta vlídná slova a uhlazené pravdivé věty neexistovalo, možná bychom byli i poslušní. Jak ovšem můžeme, když pokušení je obrovské a navíc… Pánové nám ukazují, že se není za co stydět.