Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNormální holka nebo upíří královna?
13. 06. 2009
1
1
946
Autor
Martulle
Kapitola 3
Trocha strachu
Když jsem přišla domů, nic jsem neříkala, jen jsem se navečeřela, vykoupala a šla do pokoje. Ani jsem nezapnula počítač, protože jsem stejně netoužila potkat tam Farida, a tak jsem si jen sedla na postel a přemýšlela o tom, co jsem viděla. Když už byl čas jít spát ani jsem se nenamáhala usnout věděla jsem, že bych neusnula. Zůstala jsem sedět potmě na posteli a čekala jsem až ke mně pořádný spánek dojde sám. Ale trvalo to věčnost, nudila jsem se, a tak jsem si začala číst knížku abych zabila čas a unavila oči. Ale ani na čtení jsem se nemohla soustředit, pořád jsem měla před očima ten okamžik kdy se Farid otočil a usmál, tedy usmál spíš zašklebil. Už na to nechci myslet, ale vy určitě budete chtít vědět co jsem opravdu viděla. Tak naposledy.
Když už jsem Farida opravdu viděla jen malinký kousek, otočil se a... a usmál se nebo spíš tedy zašklebil. O to by tak nešlo, ale… ty jeho zuby. Takhle to nezní moc zajímavě, ale on je měl bílé, nejbělejší co jsem viděla a dva špičáky, ostré špičáky. Nejen ostré ale příšerně ostré a dlouhé, takové ty co mají, no nechci to říkat, je to trapný a trochu dětinský. Ale prostě to vypadalo jako ty špičáky co mají upíři…
Ale už mě nenuťte to opakovat, když na to myslím začnu se klepat strachem a mám husí kůži. Je to nenormální, nelidské a prostě už s ním nechci mít nic společného i když ho miluji a i když je krásný. Ale já prostě musím, musím zjistit co tají, co s ním je. Co kdyby napadl někoho z mých blízkých?? Sice nemám žádné důkazy a možná se mi to fakt jenom zdálo jak pořád čtu ty knížky, ale taky by to vysvětlilo to zmizení na naší první schůzce…
Nebo by napadl dokonce mě!! Ne, ne na co to pořád myslím to nebude pravda a jen se mi to zdálo. Jo určitě se mi to zdálo a Farida zbytečně obviňuji. Tak tohle si musím vrýt do hlavy aby jsem už zaprvé konečně usnula a zadruhé ať se zbytečně nerozejdeme, to by bylo špatný. Přesto, že jsem viděla, co jsem viděla, ho pořád miluji, ale už mu nedůvěřuji jako dřív. Známe se jen tak krátce a já zjišťuji takové věci. Možná proto vůbec neví nic o dnešní civilizaci, a proto neví svoji adresu, protože byl léta zahrabaný někde mezi těma svýma krvavýma kámošema a teď ho vykopli aby jim našel další jídlo. Ale proč prostě někoho nevzal a nevrátil se?? Jo už to mám on jim zdrhnul, a proto jsme se tam tak zdrželi protože zrovna byli blíž a Farid musel zdrhnout. Ježíši mě úplně spadl kámen ze srdce. Je mi mnohokrát lépe, ale ještě pořád ve mně něco je, prostě ještě malá možnost tedy prostě ta druhá. Ale to je blbost zase přemýšlím jako magor…
Potomhle se mi jedno mé přání, po půl hodině vyplnilo, konečně jsem usnula. Ale i tak mě ve spánku pronásledoval jeho obličej. Byla to ta nejhorší noční můra, vybavily se mi všechny příběhy upíru co jsem kdy četla, viděla nebo slyšela. Všechno se mi to pomíchalo a vznikl z toho příběh tedy horor, který by nestvořil ani ten nejlepší režisér. Ráno jsem se vzbudila pádem na zem, byla jsem celá propocená a udýchaná. Chvíli jsem zůstala ležet a uvědomovala jsem si ty strašné věci. Potom jsem si uvědomila, že to musím dořešit a v tom mi pomůže jedna věc, setkat se znova s Faridem. A tak jsem vstala a rychle jsem zapnula počítač, zase mu to trvalo. Když jsem se konečně připojila, měla jsem zkrátka smůlu Farid tam zase nebyl. Ale pro jistotu jsem zůstala připojená. Zůstala jsem u počítače patnáct minut a dívala se na maily a projížděla stránky, ale Farid nedošel. Pak jsem si zašla na záchod, a když jsem se vracela Farid tam konečně byl. A už mi dokonce i napsal.
,,Ahoj broučku, jak se máš?“
,, Ahoj!!! Jo docela dobře a ty?“ Radši jsem se snažila dělat jako, že nic tím lépe totiž potom zjistím co se doopravdy děje.
,,Já se mám skvěle mám dobrou náladu. Doufám, že dneska zase někam vyrazíme, co?“
,,Jo určitě!! Našel jsi další zajímavé místo??“
,, Jo zase jsem včera náhodou na jedno superní narazil!!“
,, No to je super!! Tak kdy si dáme sraz?? Nebo pro mě zade přijdeš?“
,,Dobře já pro tebe přijdu a kdy asi tak?“
,,Super!! Tak, tak ve dvě??“
,,Dobře takže kolen druhé jsem u tebe, ale teď musím zase jít. Takže ve dvě!!“
A tak jsme to ukončily, byla jsem šťastná, že máme domluvenou schůzku ale zase bylo divné, že musel jít pryč. Jak jsem říkala normálně kdysi u počítače proseděl snad 15 hodin denně. A teď je tady deset minut a hned musí někam jít. Ale to se mi teď nechtělo zase řešit. A tak jsem se převlíkla a šla se dolů nasnídat. Bylo teprve osm hodin a to u nás ještě všichni spali. Tedy všichni až na mého protivného šestiletého bratra. Omlouvám se, že jsem se o něm nezmínila dřív, ale není vůbec podstatný. Tedy pro mě ne. Teď jako obvykle seděl u televize a koukal na pohádky, a tak jsem se potichu odplížila do kuchyně aby si mě nevšimnul a já se mohla v klidu nasnídat. Naštěstí byl moc zabraná do Pokémonů a mě si nevšiml. Vzala jsem si rychle jen chleba, máslo a marmeládu potom jsem se rychle zase odplížila do svého pokoje. Tam jsem se dodívala na potřebné věci po internetu a čekala jsem jestli ještě Farid dojde. Ale nedošel a to jsem tam seděla dvě hodiny….
V deset mě mamka zavolala dolů ať ji pomůžu s obědem. A tak jsem šla, aspoň jsem nějak zabila čas. Po obědě jsem opět vyběhla nahoru, bylo půl jedné a já měla ještě zhruba hodinu a půl na přípravu. Ale já nejsem taková ta holka co potřebuje minimálně hodinu na to aby si připadala úžasná. Mě stačí přibližně půl hodiny. Není to nejmíň, ale přece jenom zase ne moc. To znamená, že mám ještě hodinu volno. A tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít. Ani nevím kam prostě jen tak mě to napadlo, a tak jsem šla. Procházela jsem se podél řeky a přemýšlela jsem jak se vůbec dneska mám chovat. Mám dávat něco najevo nebo se mám chovat normálně? Nejlepší bude chovat se normálně, ale když se zase něco stane tak mu řeknu co si myslím. To bude nejlepší. Pomalu jsem začala zase směřovat k domovu. Když jsem byla před posledním rohem doběhl (tedy doběhl, ale nějak strašně tiše vůbec jsem ho neslyšela) ke mně Farid, zezadu mě objal otočil si mě, tady jakoby nahnul dozadu a no políbil mě….
Lekla jsem se a proto to netrvalo moc dlouho a ani jsem si to tak nevychutnala jako vždycky. Tedy myslím nevychutnala jako ne to o si myslíte, ale prostě ten okamžik. Když mě pustil usmál se a řekl ahoj. Já jsem odpověděla, ale hned mě napadlo:
,,Co ty tady teď děláš, je strašně brzo?!“ Přitom jsem se podívala na hodinky a zjistila jsem, že je teprve čtvrt na dvě!! A já nebyla ještě vůbec nachystaná, musela jsem vypadat fakt strašně. Farid se na mě podíval, potom se podíval na hodinky a řekl:
,, Já vím, že je takhle brzo, ale už jsem to bez tebe nemohl vydržet a vždyť tohle je vlastně taky kolem druhé, ne?“
Podívala jsem se na něho s vděkem jak se ke mně chová a úplně jsem zapomněla na o co jsem včera viděla, prostě to bylo pryč. Ale řekla jsem mu, že nejsem vůbec připravená a musím vypadat hrozně. A nevíc stejně se musíme zastavit u nás doma musím mamce říct kdy přijdu. Ale na to mi Farid řekl:
,, Ne, ne žádné připravování po tobě nechci, jsi krásná i takhle, a tak zajdeme k vám domů jen říct kdy přijdeš jasné?“ Tohle jsem čekala, tedy ne že bych si myslela jak mi to sluší, ale tohle kluci vždycky říkají. A tak jsme se vydali k našemu domu. Když jsem zazvonila otevřela mamka nejdřív se podívala na mě usmála se, ale potom se podívala na Farida a úsměv ji poklesl. To mě trochu naštvalo. A tak jsem ji řekla, že zase přijdu v šest. Potom jsme se otočili a šli dál. Farid mi řekl, že tentokrát to bude trošku dále než minule. Ale to mi nevadilo, hlavně že budu s ním. Když mi řekl, kde přibližně to je odpověděla jsem, že vím kterým autobusem se tam dá jet, jestli tedy chce jet autobusem. Jenomže při slově autobus se na mě podíval jako by vůbec nevěděl co to je. Řekl, že radši půjdeme pěšky a jestli mě budou bolet nohy tak mě rád ponese. To mě rozesmálo, ale přitom jeho nechápavém pohledu, ke slově autobus, se mi vrátili pochybnosti o tom, že opravdu upír je. A tak jsem se na jeho poznámku jen pousmála a dodala:,, Jak chceš když pěšky tak pěšky, ale už si masíruj svaůy, moc dlouho chodit nevydržím!!!“
Potom jsme se ještě pět minut smály a dodávaly poznámky jako, že mě stejně neunese nebo, že se mu podlomí záda. A takhle nám najednou, podle Farida, uběhla polovina cesty. Naštěstí mě nohy ještě moc nebolely a tak mě Farid nemusel nosit…. =)
A nakonec jsme došli na místo, které je úplně jiné oproti tomu ze včera, prostě jsme šli do kina. Farid se na mě podíval:
,, Promiň, že jsem ti musel lhát, že to bude jako včera, ale mělo to být překvapení.“
Hned mi to došlo, možná proto nechtěl jet autobusem aby to nešlo hned tak poznat, že jedem úplně jinam než včera. A tak jsem byla zase skoro bez pochyby. Zeptala jsem se na co teda půjdeme a Farid řekl, že vůbec neví a že chtěl abych si sama vybrala na co půjdeme. To mě zaskočilo myslela jsem, že už má dávno objednaný. Vzala jsem si program a začala jsem se dívat co dávají. Jako naschvál dávali Noc v muzeu 2. Tahle pohádka je má hodně oblíbená, ale nevěděla jsem jestli nebude trapný říct, že chci jít na pohádku. Hodně dlouho jsem přemýšlela, jestli to mám říct nebo ne. Nakonec mi přišlo divný kdybych se přetvařovala a nakonec se vedle něho klepala strachy u nějakého hororu. Proto jsem mu řekla, že chci jít na Noc v muzeu 2.
Nakonec se ukázalo, že doufal že si vyberu zrovna tenhle film. Je prý taky jeho hodně oblíbený. A tak jsme se postavili do řady a vzali si dva lístky. Když jsme došli do sálu i s popcornem a kolou, usadili se a Farid se zase choval divně. Díval se kolem sebe a vypadal, že se cítí stísněně. Když začala hrát hudba k filmu, lekl se. Je to sice už strašné, jak se mi mé obavy vrací a zase mizí, ale opravdu to tak je, mé obavy se zase vrátily. Přes celý film byl Farid ve střehu, prostě se neodreagoval, jako já nebo ostatní. Pořád jakoby někoho hledal, otáčel se a jednou se i postavil. Musela jsem ho chytit za ruku a říct mu ať se uvolní a hlavně ať už nevstává. Poté se trochu uklidnil a já si na něho položila hlavu. Úplně rychle mu tlouklo srdce, ale navenek vypadal velice klidný, překvapilo mě jak se umí přetvařovat. Přes celý zbytek filmu se mu srdce neuklidnilo. Je to nemožné, normální člověk, když takhle sedí v klidu, má i pomalí tep zato Farid ho měl neustále jako kdyby uběhl tři kilometry. Ale radši už jsem nic neříkala i tak jsem se styděla za to jak jsem ho okřikla, musel na mě být hodně naštvaný. A když jsme odcházeli všimla jsem si, že se ani nedotkl popcornu a vůbec neotevřel kolu. Nesl to v ruce a potom mi řekl, že úplně zapomněl na to, že to má a dal mi to domů. Když jsem odmítla řekl, že on by to doma stejně nesnědl, protože mu matka zakazuje jíst nezdravé věci. Odsekla jsem mu na to, že už se nedivím proč je tak vyhublí. Ale nakonec jsem si to vzala nechtěla jsem abychom se hádali. Když jsme z kina vyšli Farid řekl, že už je půl šesté a že by bylo lepší abychom tím autobusem jeli. A tak jsme jeli, když autobus přijel Farid si ho jakoby s údivem prohlížel. Nastoupila jsem a on šel hned za mnou. Když jsme mu řekla ať si taky sedne odpověděl, že rád stojí. Celou cestu jinak nic neřekl a já jsem radši taky držela pusu. Potom ze zastávky už mě jenom doprovodil domů, řekl ahoj, dal mi psu a odešel. Na tuhle chvíli jsem čekala. Nejdřív jsem se bála, že zase uvidím ten jeho obličej, ale muselo to být. Zůstala jsem tam stát a dívala jsem se ze strachem jak Farid odchází, při tom jsem dělala, že hledám klíče. Když už zase mu byl málem z dohledu na chvíli jsem přemýšlela jestli nemám radši zavřít oči ať zase nemám noční můr, ale nezavřela jsem zvědavost byla větší než strach. Čekala jsem, že prostě odejde a to včera se mi jenom zdálo, ale ne…….
1 názor
Dobrý. Jen pozor! Když máš větu, ve které je něco mužského, dej pozor na i,y na konci sloves. Vždy se musíš řídit podle muže (to není jako v životě). A pozor na opakování slov ve stejné větě. Musíš tu samo věc vyjádřit jiným výrazem. Ale jinak to má spád. Je to zajímavé. Piš dál rád si přečtu pokračování... G.J.SEGE