Sen

Kdyz vecer usinam, jeste jsem neklidny, ceka me sen zaludny a sve hrichy proklinam. Me skryte ja posle mi tajne zpravy od Marsu, od podivneho komparsu, ze jsem stale na Zemi. Ze snehu ja v tom snu, z klubovny vychazim, svou Veverku provazim, a jak potom nezasnu: v mem batohu je Orisek vystraseny pes z Liboce, snad predstavuje ovoce, jez prinasi policek. Vever dal chce se mnou jit, vymysli pro to zaminku, ja rad udelam vyjimku, vzdyt je tak krasne to vse chtit. Avsak nelze otevrit, paklicem zamek patentni, moje touhy latentni, musi tudiz odumrit. A vse co mi zbude je tahle pisnicka, a az ji dozpivam ani ta nezbude, tak's to zridil muj osude, ze si ji dam pres vicka, pak zapadne mi za postel, jeji smysl pobledne, popelar ji vyzvedne, a stane se stravou pro kotel.

---