Reklama mezi námi - my mezi reklamami

Reklama mezi námi – my mezi reklamami

            Na cestě ze školy domů jsem potkala třicet dva plakátů, osmnáct billboardů, plyšového lišáka z pojišťovny, jednu LCD obrazovku přehrávající kolem do kola reklamní spoty a bezpočet přetékajících poštovních schránek s nápisem „Nevhazujte letáky“. Napadly mě tedy otázky: „Není toho nějak moc? Nepotřebuji hodit záchranný kruh, abych v tom marketingovém moři nabídek neutonula?“

            Vyhnout se? Nelze! Ráno se probudím a hned mne osud bez milosti hází do studené vody. Zamáčknu zvonící mobilní telefon s nápisem Nokia, obleču se, vypiji hrneček Granka, protože ráno dělá den a namažu si rohlík sýrem Kiry z tvarohu a smetany. Zoubky vyčistím pastou Elmex s fluoridem a už dobíhám autobus firmy ČSAD Sttrans Strakonice. Během cesty se chytnu držadla s mottem „Víme kdo se chytí,“ opětuji úsměv Janu Zahradilovi, kandidujícímu do evropského parlamentu, a už vystupuji na nádraží lemovaném pozvánkami na nejrůznější festivaly a s tvrzením, že Mattoni už není. Dál snad ani nebudu pokračovat. Mohla bych být totiž nařčena z nelegální reklamy.  

Lidé kolem mě jako by doslova kraulovali v té záplavě „obchodních kampaní,“ jak se reklamám honosně přezdívá. Jako by si to užívali, lebedili si. Věta „Mám nové tričko Fishbone z New yorkeru, jak bylo na Youtube v tom klipu na Coca-colu“ takového nadšence nezapře. Ale najdou se i horší plavci? Snad ano, protože já se mezi ně rozhodně počítám. I když mám radost z každého šplouchnutí, přece jen jsem tvor suchozemský. A tak ve vzduchu visí otázka: „Potřebujeme reklamu, stejně tak jako životadárnou Dobrou vodu, která je denně doma?“ Odpověď nikdo nezná, …, nebo má každý svou vlastní.