Když se stane neporozumění

Když se stane neporozumění

 

Ona: sedíme v koutě místnosti

            Pod rouškou tmy

            Přes pavučinu našich očí

            Hledíme do nicoty

            Nekonečně dlouhé hodiny

            Sledujeme ručičky ze slonoviny

            Jak odbíjejí náš čas

            Čas co si stejně odžijeme

            Jsme tu sami, každý z nás

každý sám bok po boku umíráme

a neumíme si pomoci od nekonečné samoty

 

On:      něco ti přeběhlo přes nos?

Ona:  ale musím se učit…tak píšu ty svoje nesmysly

On:    nesmysly? Kdo ti to prosím tě nakukal?

Ona:  asi kukačka v lese

            Když se stmívalo

            A živáčka kolem nebylo

            Když ve větvích to šustilo

            Igelitovými pytlíky od nikoho

            A mrazivé nic mi dupalo po zádech…

On:     už ten čaj radši nepij, ano?=)

            Koukej se pořádně učit, ať máš samé jedničky

Ona:   čaj? Já mám u postele gin

            Hlavu mám, jak starý mlýn

            Co na tom, když si trochu zašumím…

On:     Njn, tak v tomhle ti moc nepomůžu

            Máš básnickou a já jsem na to už trochu starý

Ona:   básnička básnickou

            Mrzout zas mrzutou

            A těžkou botu u týla

            Nechápu proč nejde si

            Chytit třeba motýla

            Babočka ti na očka

            Přišije sen o jaru

            A nebudeš furt po staru

            Povídat mi o staru

            Jdi a chyt si vločku

            Možná se ti promění třeba na babočku…

---