Proč takhle píšu

V osobitosti příběhů vlastním perem psaným napadají mě pod víčky tyhle věci a na řádky je napínám stejně pružně jako v životě skutečném. Aby taky ne,vždyť zaručené senzace v nich nechtějí vám říci nic nového,nikoliv však pro nesourodost příhod autorem na bitých mezi pár rozbřesků a západů slunce,chtejí jen zdělit (ne) postradatelné moudra mezi stíny autorových dnů tak všedních a běžných jako kohokoliv z vás a vašich předešlých dnů.Přece když stačí příběh prolnutím na další stránky a rozvinout tak zvědavost čtenářovu může jen jehovlastní výklad který se žene někde podél vyprávění jako srovnávací rovnice kterou má ovšem i pisálek pro případ že by se moc vznesl nad přijatelné.Nabízí se otázka kdo je vlastně výkladem více omezen,autor když vyráží ze sebe vzpomínky vzájemně rozmíchané až absurdní,nebo čtenář tehdy kdy příběh rozvaluje se stránku od stránky jako velké netušící nic.

---