Tramvaj

Stačím si s tím s čím se zračím před těmi co když je zasklíváš pohledem si myslí že si mimo ale jak je vidno není jim divný že samy radši rozdělují lidi okolo do škatulek a svých mají dost aby nikdy nebyli tak moc na očích aby se zařadily samy sebe prozkouší raděj barvo cit a pomíjí i tuhle skutečnost že jsme výjimeční právě obyčejností a největší ctností zůstává pracovní šat kvůli jeho přednosti že každý hned ví co jsi zač oč je účinnější zbraň „škatulkářů“ je hned tupá když si nevyslovil svoje jméno a nemilosrdně ti nedává ani tak naději se odlišovat k čemu ale bude víra slepá když nevšimnou si jak oni sami mají víc než dřív energie proč pak sedí lidi kolem sebe soudí,z tramvaje nevystoupí ven a nejdou ještě jednou najít hru s lidmi co taky mají svoje slabiny a v ulici života jdou po svých i když je někdy jako všechny matka noc pohltí vždyť jsme její děti které než aby stárli 24 hodin denně máme svoje tmavá místa která postelí se honosí však když Albert Einstein řekl že kde je tma tam čas není tak proč se pelest v matraci proleží a stárne když noc nám dává čas navíc ale bere za to jako svoji obeť postel co žije v noci a ve dne spí.