Co hledáš v hledáčku?

Víš, neviděla jsem krásnější katedrálu. Vlastně…to nevíš. Ale chtěla jsem ti to říct, opravdu!!!

Když jsi tam stál mezi gotickými sloupy, každý fotograf by si přál mít tě v záběru. Přestože jsi sám byl za objektivem.

Cvak. Jedna fotka.

V modrém světle monitoru

Cvak. Další.

…vypadáš zezadu

Cvak. Ještě jedna.

…jako bys měl svatozář.

Co hledáš v hledáčku?

Přistoupila jsem blíž. Opatrně, abych do tebe nestrčila.

Nebylo to snadné, protože se mi každou chvíli točila hlava a před mýma očima v šílené vřavě tančily rudofialové mžitky.

Už jenom dojít až sem mě stálo značné úsilí. Ale dokázala jsem to. Pro ten tvůj nadšený výraz ve tváři odvrácené ode mě.

Dívala jsem se ti přes rameno na display, jak zaostřuješ pátý snímek podlouhlého okna, jako bych se dívala tvýma očima.

Znovu se mi zatočila hlava.

Moje ruka se jako vyděšené ptáče schovala do tvé dlaně.

„Počkej, teď ne.“

Ucukla jsem, protože tvůj hlas pálil.

Zůstala jsem v bezpečí svého horečkou zmítaného těla, které vrávoravě odcházelo do studeného nitra katedrály. Někam šlo, čert ví kam, bylo mrtvé, následkem popálenin třetího stupně.

Jen mé oči stále žily, těkaly sem a tam.

Nahoru, dolů.

Doleva, doprava.

Kde je ten člověk, co se do nich kdysi tak krásně díval? Kde jsi, ach prosím, řekni mi kde?

Stále tě hledám.