Slova mého dokonalého učitele

Letní déšť mi zní, jak slova učitele, jehož jsem měl rád...

Nicollette: díky, dostat z někoho hloupost a pýchu by bylo užitečné, kdyby si to ten dotyčný vzápětí uvědomil a zastyděl se. Pak by poznal, že četl slova svého dokonalého učitele. Ale takhle - jen promarnili šanci - naštěstí i jejich hloupost má smysl a může být dokonalým učitelem někomu, kdo sem přijde a kterému ten kontrast světla a tmy umožní jasně vidět co je co, zastavit se a uvědomit si své vlastní předsudky dřív, než je napíše a ztratí tvář.

V haiku není nic "dokonalé". Typicky hodnotící prvek. A "slova" učitele deště? Metafora, které se také neužívá.

jak já to dělám, že básník mi odhalí své skutečné nitro? Pohrdání, nafoukanost... Je to na tvé straně, kšá : pardon, ale není to o tobě. Ta miniatura se mi skutečně líbí, slova »To je hezké« nejsou míněna ironicky.

Řekni mi, jak to děláš, že vždycky z lidí dokážeš dostat tu jejich hloupost a pýchu... Neříkám, že je to haiku, neboť nevím, ale určitě je střípek Věčnosti :)

A mě jo:)líbí, hájkunehájku*:)

To je hezké, ale kde je to haiku ? Dobré by bylo si o haiku něco zjistit. Každý nový »haikuista« si myslí že stačí seřadit pár slabik. Mýlka....

asi hrál rád karty...