Válka

Můj milý člověče!

S potěšením sleduji,jak ti ubývá obezřetnosti, jež je tak vlastní právě udeřenému zvířeti. Ta chvíle nepozornosti - tvůj pocit neotřesitelnosti - mi znovu vlila krev.

 Myslíš, že teď dokážeš zabránit mému znovuzrození?

Měl jsi už tolik příležitostí. Vždyť jsi mě už tolikrát zašlapával do země. Ale lid má naštěstí krátkou paměť a pokaždé ve větší síle mne křísí svojí zaslepenou nenávistí!

 Ubohý člověče, co budeš dělat?

Tvé vědomí se otřásá záchvěvy mých procitajících prstů. Můj lid mne vzývá!!! Za chvíli to také uslyšíš....Jak mne zastavíš?

 Nepocítil jsi dnes stín mého dechu ve své duši?!

Zanedlouho se znovu rozezní můj zpěv po kopcích, ale tentokrát zašlapám do země já TEBE!

                                                                      V.