Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStarožitníkův krám
Autor
Stela
Jdu křivolakou uličkou
pošmourný podzim
zalézá mi pod kabát
v kapse kaštan hladký a kulatý
a v břiše kručí hlad
Náhle stojím přede dveřmi,
beru za kliku kroucenou
a, překračujíc ztrouchnivělý práh,
ocitám se o sto let nazpátek
Cedule z mosazi hlásá
Starožitníkův krám
Vešla jsem do jiného světa
a milý, leč tajemný
stařík mě zdraví:
„Dobrý podvečer, ctihodná slečno!“
Pohlédnu naň a ustrnu úžasem
Bělavý plnovous a starodávný šat
sklíčko přes oko
kadeře k ramenům
a to nejhodnější podivu:
na rameni havran mu stál.
„Dobrý den,“ odpovím,
leč co dál, netuším…
Pánův zrak mě probodává
a havranův jakbysmet
Pohlédnu okolo
a hřejivo se uvnitř mne rozlije
ten kočár a porcelánová panenka!!
houpací koník, hle! Tu stařičký medvídek…
Vedle pak krabičky a truhličky z mahagonu;
látky vzácné, orientálně vyšívané;
prsteny a náhrdelníky
zlatem a stříbrem prokvétané,
drahými kameny posázené,
čajové dózičky
čínsky vzorované…
v rohu stojí figurína
oděná v šat renesanční…
„Budete si přát?“
Táže se mne havran.
Havran?!
Tu procitám a stojím zase
ve zešeřelé uličce
Hledím v dvéře zteřelé,
v okna rozbitá
dnes už není zde ten krám,
není už havran, ni jeho pán…
já procitám z náhlého zasnění
či byl to návrat zpět?
Co já vím…