začátek konce

Když pohlédnu z okna ven, hledám tam svůj ztracený sen.

Vrací se mi staré vzpomínky, jenž do sebe zapadají jak barevné kamínky.

Krásné to byli časy, když jsem česávala jeho vlasy.

Nebo každý večer po měsíčku, jsem mu posílala svou písničku.

Podvést někoho blízkého, je tak něco podlého a nízkého.

Možná je to prokletí, že jsem stálou obětí.

Nikdo se nezmůže na kratičkou omluvu, nýbrž jen na tu svou pomluvu.

Cítím se jak ten štvanec, který nedostává lásky švanec.

Ani kousek pro mně není, možná jen v mém snění.

Ale stejně je na světě krásně, a tak skládám básně.