Černá

Davida Po celou tu dobu viděli jen v černém oblečení, když se ho na to lidi ptali proč je jen v černé barvě a vidět ho v jiný je velký nezvyk, David vždycky pronesl "Černá je silná barva a málo kdo jí může nosit." Prosím o nekritizování pravopisných chyb, děkuji

Jako malej byl David velice společenský typ, na základní škole byl třídní šašek, dělal si ze všeho legraci, i při zkoušení dělal blbosti. A i když měl ve škole ne zrovna nejlepší výsledky, tak nebyl hloupí. Učil se jedině ráno, říkal že ráno se nejvíc naučí.
Na základní škole, začátek druhého stupně se Davidovo rodiče začali rozvádět, byl velice upnutý na svého otce. Byl to vzor kterému se chtěl podobat, dlouho David sedával u kuchyňského stolu a sledoval jak jeho otec skládá modely tanků. Dokonce mu i slíbil že si Davida vezme do péče on, ale když u soudu přišla řada na děti, otec se ani neozval. To Davida citově zasáhlo ale s tim se celkem smířil. Po rozvodu se otec moc neozýval. Jednou David bral ve škole látku z fyziky které zrovna moc nerozumněl, mamka mu to taky nedokázala vysvětlit, napadlo ho že táta by mohl. Zašel za nim. Otec mu to vysvětlil, ale David to stejnak nepochopil ani na podruhý a ani na potřetí tomu nerozumněl. Otec už z něj strácel nervy a začal na něj křičet. Nakonec David zopakoval to co bylo napsaný v učebnici. Nevim proč ale otec s Davidem vyrazil dveře.
Od tý doby David už otce nemá, zklamal ho a velice ho to vzalo.
Uzavřel se do sebe. Byl v obličeji pořád smutný.
Kupodivu základní školu dodělal i když měl problémy se svojí matikářkou, která se zamilovala do jeho otčíma a dávala to Davidovi pěkně sežrat. Kůli ní musel v 8. ročníku odejít do jiný školy.
Po základní škole nastoupil na učební obor a vyučil se zámečkníkem, a vzali ho na nástavbové stuidum...

Davida po celou tu dobu viděli jen v černém oblečení, když se ho na to lidi ptali proč je jen v černé barvě a vidět ho v jiný je velký nezvyk, David vždycky pronesl "Černá je silná barva a málo kdo jí může nosit."
David byl nespolečenský, uzavřený. Nikdy nemluvil o svých citech, nevěřil nikomu než jen sobě.
Popsal bych ho jako černou postavu v dálce v temný neviditelný kápy.

Den po vyučení si David našel brigádu. Dělal nočního hlídače drubežárny na samotě u lesa. A měl smůlu že na něj vždycky vyšla hlídka když byla bouřka.
Jednu noc byla obrovská bouřka, David se bál že by to mohlo vyhodit pojistky a on by musel nastartovat záložní generátor, viděl jak se to dělá ale co kdyby to udělal špatně? Mít na svědomí 3 haly plný kuřat?
Šel na obchůzku, pršlo jak z konve a na neby to vypadalo jako by se nad nim střetly snad tři bouřky.

"Píp"...zapípal čip když ho David přiložil k železný destičce aby se do něj zapsal čas že to obcházel.
U první haly zkontroloval kuřata, bya ještě malá takže nesmrděla. "Píp" zapípal znovu čip u první haly. Pokračoval k druhé. Na nebi se silně blýsklo. Došel k druhé hale. "Píp" ted ho čekal ten nejstrašidelnější kus. projít kolem třetí haly která byla blízko u lesa a i když byla oplocená tak tam neměl pocit bezpečí.
Šel dál a malinko zrychlil v chůzi, aby to měl už za sebou. Na nebi se znova blízklo.
"Dobrý večer." řekl jaký si ženský hlas
David se leknul az poskočil a zrychlil se mu dech. Halogenovou baterkou zasvítil na to místo.
Stála tam dívka v černé promočené sukni a zakrývala si oči před světlem baterky.
"Proč nejsi doma? Co tady děláš?" vyjel na ní
"Přišla jsem za tebou, a dej prosim to světlo jinam."
David dal světlo pryč z jejich očí a přišel blíž k plotu.
"Za mnou? Já tě neznám."
"Ale já tebe jo, vim o tobě všecko." a podívala se černýma očima do Davidovo tmavě hnědých.
David pozvedl světlo a namířil jim zase na obličej dívky, která zkřivila obličej a zakrila si oči.
"Kdo jsi?"
"Víš Davide ty jsi vážně zvláštní člověk. Nejvíc mě ale zaujalo to co říkáš o černý barvě. Ale nikdy sem neslyšela jestli ty si tak silný aby si jí mohl nosit."
David vykulil oči. "To už je hodně dávno co jsem to naposledy řekl."
Dívka se jen tiše zahyhňala, libovala si že David je zmaten.
Najednou odešel.
"Kam jdeš!?" zakřičela
Nic neřekl, jen šel dál.
"Píp"
David šel k poslednímu čipu který byl u budovi kde přebýval.
"Seš tak silný aby si černou mohl nosit?"
U hlavní brány na druhý straně stála zase ta dívka.
"Proč to chceš vědět?"
"Tak zajímá mě to."
David se pousmál a otočil se aby mohl naposledy pípnout čipem.
"Tak já si to zjistim sama." řekla dívka uplně vážně
"Jestli chceš."
Hned jak David dořekl tu větu blýsklo se.
"Pííííííííp." Pípání a alarm který hlásil výpadek proudu bylo to poslední co David slyšel.

"Vstávej. Tak vstávej."
David otevřel oči, Nad nim byla ta dívka. Pousmála se.
David se kolem sebe porozhlídnul. všude kolem byl černý kouř a jediný světlo byly bíle paprsky které sem tam prošli přes kouř.
"Kde to sem, co si mi to udělala?!"
"Uklidni se. Navíc si mi dovolil abych si zjistila jestli si tak silný aby si mohl nosit černou."
"Ale tim sem nemyslel že mě někam odneseš!"
David vstal a odtrhunl se od ní. "Kdo vůbec jsi?"
"Nevim jak ti to mám říct. Ve tvým jazyce neni to slovo."
"Tak to popiš. co vlastně děláš?!"
Dívka přemýšlela. "Moje práce je hledat jiný lidi. A ty si nás zaujal tim co si říkal."
"Co sem říkal, Jak jiný lidi?"
"No, Černá je silná barva a málo kdo jí může nosit. To je naše heslo."
"To je sice hezký a kdo vlastně teda seš?!"
Dívka se zase na chvliku odmlčela "Duch,stín,nadpřirozeno,hlídka. Tohle všechno v jednom slově."
David začal mít strach. "A, co sem teda já?"
"Ty potřebuješ pomoct. Támhle to světlo ti pomůže, dojdi tam."
"Ale.."
"Dost!" Přerušila ho dívka. "Žádný otázky. Na ty bude čas potom."
Dívka zmizela. David seděl v černým kouři. Otočil hlavou aby se podíval na to světlo.
Bílá záře oslepovala Davida i když byl tak daleko.
Vstal a vydal se za ní. Chvíli šel ale pořád se nepřibliřoval.
"Jdi dál." ozval se hlas. Jako by to říkal ten kouř.
Pokračoval v chůzi hodinu.
Slyšel něčí dech.
Otočil se ale tam nikdo, dech se promněnil ve škaredý křik. Tak hlasitý a hrůzostrašný až Davidovi vyskočila husina po celým těle. Začal utíkat ke světlu a zacpával si uši.
Ztěžka dýchal a zastavil se. sundal ruce z uší. Nic jen ticho.
Chvíli klečel a nabíral dech.
Černý kouř začal poletovat kolem něj, rychleji a rychleji až ho úplně pohlit.
David stál v jaký si kulatý místnosti ozářenou ohněm, a ať se díval kamkoliv nikde nebyl žádnej východ.
"A co teď?" řekl si pro sebe
Sednul si a opřel se o stěnu.
Kde se vzali tu se vzali další dvě postavy uprostřed místnosti, žena která byla na kolenou, tekla z ní krev a hrozným způsobem křičela, druhá postava muž s nožem v ruce, stál nad ní. Uchopil ženu za vlasy a začal jí řezat do krku.
David tam seděl a s hruzou to pozoroval.
"Ach bože!" zakřičel opřel se rukama o zem a díval se do stěny. Když muž ženě uříznul hlavu otočil se na Davida.
Můž se začal smát a šel přímo k němu.
David se na něj přes rameno podíval. Muž nad nim stál s nataženou rukou a ukazoval mu zkrvavenou hlavu ženy, dal jí tak blízko až kapky krve padaly na Davidovo tvář.
"Jdi pryč!" zařval David a pokusil se ho odstrčit. Jak to udělal tak se muž i tělo ženy promněnil v černý kouř.
David najednou stál zase v tom kouři a před sebou měl bílé světlo.
David se nemohl nadechnout.
"Co to bylo? Iluze? Vždyť to bylo tak opravdové."
Podíval se na bílé světlo. Bylo blíž. Davidovi to trochu přidalo na náladě.
Vstal a šel dál. Světlo se pořád nepřibližovalo.
"Co mě to potkalo? V čem sem jinej než ostatní?" mluvil sám se sebou
Znovu se černej kouř začal hýbat rychleji než normálně.

David seděl doma u svojeho počítače, otočil hlavou doprava, svůj pokoj měl uklizený.
Jeho papoušek za nim na skříni na něj koukal.
Usmál se. "Sem doma."
Vstal od počítačového stolu a běžel do kuchyně.
"Mami? Mami?"
Nikdo se neozýval.
Mezi dveřma do kuchyně se David zastavil. Stál tam jak kamená socha. Jeho matka ležela na zemi v kaluži krve. i na zdech na sporáku, myčce nadobý byly stopy krve.
"Co se to tu děje!?" Utekl na ulici. Nikde nikdo.
"Co se to tu stalo?"
Na neby nebyl ani mráček a stejně slunce nesvítilo. Ptáci nezpívali. V tuhle letní dobu byli na komíně čápi, žádní tam nebyli.
"Zvláštní co?" ozval se už povědomí hlas
David se ani neotočil.
"Chci odpověď."
"To ty." řekla dívka
"Já?"
"Něco děláš špatně. Přemýšlej, proč si tu ty a ne někdo jiný?"
"No doufal sem že odpověď na tuhle otázku dostanu já od tebe."
Dívka se mi podívala do očí a chytla ho za ruce. "Dám ti radu, chovej se tak jako normálně."
David už se na nic neptal. Šel zpátky domů, do svého pokoje. Vzal si cigarety jaký měl položený na stole. Odešel na zahradu a tam si jednu zapálil. Obcházel celou zahradu, skleník byl rozbitej a na střepech byla krev. Šel dál. Viděl jak se černý kouř zhmotnuje nedaleko od něj. Kouř zmizel a místo něj tam stál velkej pes, pravá přední noha byla až na kost roztrhaná, polovina hlavy i s čumákem byla rozdrápaná na kost a politá krví, pes vypadal shnile jako by právě vylezl ze země. Vyběhl po něm s vrčením a štěkotem.
"Mio!" zakřičel David.
Pes zpomalil a zastavil se před nim.
Davidův vlčák. "Poď sem, pod si odpočinout." David natáhl ruku a položil jí na hlavu psa. Jakmile se ho dotknul, pes se promněnil v černý kouř a ten Davida pohltil.
Zase stál v černým kouři a před nim bylo bíle světlo, blíže než kdy před tim.

"Černá postava v dáli zahalená temnou kápí." říkal si David pořád dokola když šel blíž ke světlu. To se najednou začalo každým krokem přibližovat.
Už byl skoro u něj když se černý kouř znovu zhmotnil tentokrát ho nikam nepřenesl.
Před Davidem se objevila postava.
Černá postava zahalená v temné kápi.
"Myslíš že je mezi námi rozdíl?" řekla postava více hlasy najednou
"To vážně nevim." řekl David
Postava se přiblížila blíž k Davidovi. Sundala si kapuci.
Byl to David. "Tak se na mě podívej."
David měl černé oči, v jeho tváři šla vidět zlost.
"Uděláš chybu a za ní tvrdě zaplatíš. Vim to."
David nevnímal to co mu řekl a šel ke světlu, už aby to bylo za nim.
"Rozumíš co sem ti řekl?" zakřičel na něj
David zase neodpověděl, v hlavě přemýšlel co tim myslel.
Už byl u světla a před nim se zastavil.
"Udělám chybu, Jakou? Tady můžu udělat jen jednu. Že vejdu na to světlo." zašeptal si
"Tak jdi." vedle něj stála ta dívka
"Tak ty jdi první."
"Já nesmim, víš."
"Co se se mnou stane když tam půjdu?" zeptal se
"Nemůžu ti to říct. Tak tam půjdeš nebo ne?"
"Ne!"
Dívka se pousmála. Šáhla mu na čelo. "Gratuluji zvládnul si to."
Pustila jeho čelo, David spadnul na zem vyčerpáním, nemohl se ani pohnout.
Dívka stála nad nim. "Můžu to říct že ty černou nosit můžeš, si to co černá barva, si černá barva v člověku,ale ty si na zem přijít neměl, to byla chyba a já sem tady abych tomu zabránila. To co si viděl, to by byla tvoje práce. A to ti nemůžeme dovolit. Bude ti líp mezi námi, je mi to líto."
Davidovi vytekla slza z oka.
Dívka natáhla ruce k Davidovi a promněnili se v černý kouř.

Další den našli Davida ležet u posledního čipu.
A o týden později David byl pohřben v černém obleku.

---