amnesty

zaciatok dobry, koniec dobry, len v strede sa mi jaksi kazi obraz trochu...

promenou dokonalou k nedokonalosti!.-)) /*

*

Ten začátek nemá chybu, je v tom tak nějak všechno a zároveň nic..

Nene, nejsi k jazyku krutá, to ne, i když občas jazyk švihnout (nemrzačit).., i toho je někdy zapotřebí.. Jazykové rasy nemám v oblibě..&tebe v oblíbených mám.. Tak asi tak :-)

děkuju... Štírce aj Erhardovi Z. :o)

šak proto tě mám v oblíbených a proto mě tvá kritika nesmírně potěšila :o) a doufám že zas nějak extra krutá k jazyku a poezii nejsu :o) tak jak to sem dávám, su s tím spokojená - pro sebe a pro moje vnímání jazyka a dejme tomu poezie každej je nějak nastavenej a zas nechcu psát jako někdo jinej, byť by se mi jeho věci líbily sebevíc - takhle su to já a dost lidí si už zvyklo :o)

Jak tak popisuješ svůj proces psaní - ale vždyť třeba já píšu úplně stejně.. Nemám mustr, šablonu, nevím, kam mě text dovede. Nechci. Chci si užívat to vytržení. Byla by nuda, kdyby to bylo jinak. Vnímám báseň, psaní básně, jako PROCES poznávání - psaním získáš poznání, které by bez toho tvůrčího aktu nebylo. To ale neznamená, že na sebe člověk při tom hledání nemůže být náročný - nesouvisí to s konstruktérstvím, souvisí to s láskou (miluju poezii, proto se ji snažím nemrzačit :-)

líbí se mi všechny ty obrazy...tebou nahozené... chytám se na udičku...t*

já to brala jako otázku řečnickou tebe sama tobě samému... pardon já na to v podstatě odpověděla těsně před tvojí otázkou - píšu spíš instinktivně než že bych konstruovala, většinou to tak nějak samo - nezamyšluju předem - prostě začnu psát na nějaký impulz a ono to leze ven až se to zakončí - někdy to trošku přeskládám co do pořadí nebo vyměním slovo za něco co mi najednou zní nebo sedí líp ale někdy ani to ne a pak po několika přečteních konečně vím o čem to je :oD podvědomí asi u mne funguje víc než co jinýho při psaní - sou to moje myšlenky ale ne moje konstrukce esi to dává smysl :o)

" v prachu barvy předimenzovaného motýla" ten obraz se mi líbí...a noční můra, vylíhlá z "larvy lásky" nepřestává mě strašit znovu a znovu. *D.

po svém si přebírám vždycky, jen tady mne moc dirigují ty proloženě psané verše... asi se ještě budu muset vrátit na druhé čtení :-) */

narušeným jedincem narušený řetězec mám někdy taky pocit, že narušuju, nekonám, co mám konat :-((( chjo, co s tím, líbilo moc - T

se z larvy lásky v celé kráse vylíhla noční můra lhostejnosti... bezmoci to je nadherny obrat, ne-li prevrat :)) t*

Toscano, díky :o)

a o těch pocitech umíš psát neopakovatelným způsobem - klobouk dolů!! -*t

jsem anděl))tak naposledy.

to už se nepočítá, to bylo pod pohrůžkou skoro :o)

za málo...no vidíš a zasejc sem se tu vrátil))

pěkně děkuju oběma představitelům místní flóry :o)

mě se líbí,leč bez nějakého obsáhlejšího resumé...musel sem se k ní prostě vrátit...což dělám málokdy...t.

stano, díky egile, díky moc - dyž já su taková ta typická zapisovatelka pocitů, jinak psát neumím - to není omluva ani stížnost - jen konstatování faktu - neumím nic "vytvořit" a ani nemám ty potřebný ambice asi, jen si hraju :o) ale fakt díky, tahle kritika mě moc potěšila

Mně se líbí, když se ti zadaří obraznost rozklenout - jakoby od sebe, "ven" a když ty dotyky "k sobě" a "k němu", které jsou tam pokaždé, se dějí spíš trochu mimoděk, podpovrchově. Jako třeba zde. *

z nudy vzniklo tolik zajímavých věcí ...

zásahy*do*čierneho*****

nuda je děsná věc... si to tu přeberte po svým :o)

takové cvičení s rýmy, pod peřinou