Neměla jsem...

Neměla jsem...

Měla jsou touhy a přání

věřila jsem, že mám dost sil

teď slzy se těžko zahání

do prvních vzlyků jen pár chvil.

Cítím už konec nesplněných snů

nejspíš bylo dost těch naivních dnů

jak pampeliška bez chmýří

mé kroky nikam nemíří.

Snad byly by plány nebýt tak prázdná

věřím snad v naději na zázrak?

nebo jsem procitla, procitl zrak

plány nejsou jen realita ta kurva bezmezná.

Rozhlédni se, co vidíš?

i kdybych chtěla já ani ty nevěříš

kde jsou ty moje velký plány

zhatilo je  naše počínání?

Jen já můžu si za to

chtěla jsem zlato, mířila výš

teď ze mě je šedá myš

ptám se sebe stálo mi to za to?

Zlomená pod květem

v samotě potácí se

v těle mém nehezkém

duše hroutící se.