ahoj luci

milá luci, povídám si teď s tebou tady v tý pakárně, protože to pakárna je a protože bla bla bla. myslím, že jsem chtěla s tebou nějakým způsobem navázat kontakt, toť vše, nic jiného mě nezajímá. teď mě nic nenapadá, protože je to po hodně dlouhé době, co něco vyžvejkávám a taky prvně, co ti píšu, vlastně není to tak úplně pravda, protože už jsem ti jednou napsala, tenkrát poprvé, když ses objevila. a ani nevím, co ti psát. je to kostrbaté a spíš se soustředím na to zkostnatělé prostředí tady, jakou tady kdo hází hezkou metaforu, kdo tady vytvoří hezký rým, a ani teď to moje vyjádření slovem "hezký" nezní vůbec jako něco, co by sem mělo patřit. ne že by mi to vadilo. vadí mi to, že mi to brání ti psát. milá lucinko, kdysi jsem ti napsala jeden list papíru, bylo to na tom papíru, jak je na něm takový ten koráb, nevím, jestli si pamatuješ, vím že je to hloupě řečeno. na koráb jsem psala ještě předtím kdysi, psalo se mi na něj dobře, ale když jsem psala o tvém objevu, tak mi to moc nešlo a teď si přijdu, že píšu jak každá druhá, no snad spíš každá první mamina, co píše debilní příspěvky do diskuzí, každá to samé, jenom s jiným nadšením, a taky má každá svou debilně zatracenou hrdost a je mi z nich zle. ostatně proto chci něco napsat, protože je mi zle z hodně věcí. za chvíli přifrčí táta, aspoň se to tak řiká. panebože doufám, že neskončim jako všichni kolem. skončim, to je jasný. ale až tam budu, tak se mi zas jednoho dne udělá zle a já odejdu a zas budu bloudit a rvát se, abych nemusela bejt s váma, abych si mohla žít podle svýho, a pak zas mi bude naprosto jasné, že tam opět skončím. možná proto, luci, nechci, abys byla jako oni. ale ty budeš taková, jaká budeš chtít sama. myslím, že to pro dnešek končím, protože mě to nebaví.

---