Zamyšlení nad životem

Duše rozpuštěná ve strachu
alkohole, můj brachu,
jasný, tvrdý, s chapadly
svolals verše co mě napadly.
Předobrácká obezito,
po kilech vybíráš mýto
v přesolené uzenině,
rozemleto a zahyne.

Cynická chuť lásky,
sekundární svazky
i ten tlak vysokej mám.
Za co vše si můžu sám!
Bojím se smrtelných virů.
To je tvůj trest za nevíru!
Syčím přimhouřenou hlásku -
Jaký je trest za nelásku?

Nekojené duše -
Marta od Venuše
odloučili kovatelé hněvu.
Neuchopitelnost zpěvu
a pár předvčerejších vizí,
které s klukem města zmizí.
Izolace, to je bonne idée.
Za co odpovídají lidé!?
Převzdělanost, vlčí doba,
nesedí to, nepodoba,
chtíč, co žere bodláčí.
Suší lidé nepláčí.

Těch pár slov mě k tobě pojí.
Představy se neukojí.
Slyšel jsem tě smát se, suše.
Jde tu o tvar tvojí duše,
o brouzdání v horské strouze,
o plnění váčků nouze,
zapálení vyprahlého
mladým žárem těla svého,
norování v plavovlásce
s mužem v neželezné masce.