dětství na Sázavě

Jak na jaře plynuly kry po řece,

- to bylo zlé znamení,

s ledy připluly i starosti

tenkrát jsme je neviděli

doba zlá se zhoršila,

strach se prolétával s výsměchem po zahradě

nastěhoval se do duší

a jaru nedovolil rozpučet

utlačil touhy,

zmrzačil city

maminky plakaly

ne tak nad sebou ale nad dětmi,

- kterým slibovaly naději

Zavřely vlky do ohrad, zbili je holemi,

náhubky nandali.

Na plot té ohrady

ceduli napsali

velikými černými písmeny

ZÁKAZ VYTÍ