Předpověď

Joseph Brandon se z toho tmavého bytu vypotácel se svíravým pocitem okolo žaludku a připadalo mu, že prožil jeden z nejméně příjemných zážitků svého života. Upřímně litoval toho okamžiku, kdy se rozhodl, potom co mu Frank v restauraci U tří slonů pověděl svůj příběh, navštívit věštkyni, aby se dozvěděl něco o své budoucnosti.

Každý pátek se scházeli s Frankem Brownem U tří slonů, aby dobrým pivem spláchli problémy každodenního života. Oba pracovali ve velmi náročných profesích - Frank byl chirurg a Joseph burzovní makléř. Jejich schůzky se na konci týdne stávaly terapií pro jejich unavené mozky.
Jednou přišel Frank velmi rozrušen.
"Bylo to neuvěřitelné", začal vyprávět, jen co zasedl za stůl. "Před několika okamžiky jsem byl u věštkyně. Hádala mi z ruky budoucnost."
Joseph se neubránil tomu, aby se nezasmál. Věděl, že Frank vždy odmítal nadpřirozené jevy všeho druhu. Stále si stěžoval, že různí léčitelé bez medicínského vzdělání se mu pletou do řemesla a on musí někdy napravovat škody, které tito "šamani dvacátého století", jak je nazýval, provedli.
"A copak ti předpověděla? Že zítra ráno vstaneš a večer půjdeš zase spát?" rýpnul si Joseph do svého přítele.
Frank si nevšímal jeho vtipkování. Mírně opilý číšník jim postavil na stůl dvě sklenice piva. Frank se napil a začal vyprávět:
"Včera nám do nemocnice přivezli mladou ženu. Tvrdila, že jí máme vyříznout slepé střevo, než ji to začne bolet. Neměla však žádné symptomy a vstupní prohlídka také nic nepotvrdila. Snažil jsem se jí vysvětlit, že je zbytečné se podrobit operaci, když nemá žádné příznaky. Ona ale trvala stále na svém a tvrdila, že jí to řekla paní Thomsonová, její sousedka. Zeptal jsem se, v jakém obvodu má paní Thomsonová ordinaci, ale dostal jsem šokující odpověď, že její sousedka není doktorka ale věštkyně. To mě opravdu naštvalo a ihned po práci jsem zajel na její adresu. Bez velkých potíží jsem našel dveře, na kterých visela jmenovka:

Zazvonil jsem a otevřela mi velice stará a ošklivá babizna. Vypadala jako typická čarodějnice z pohádky. Kost a kůže, rozcuchané černé vlasy a na ohnutých zádech jí seděla černá kočka. Chtěl jsem jí vynadat za to, že nám posílá do nemocnice zdravé lidi, ale ona se mi podívala do očí, a v tom okamžiku mi připadalo, že mě svýma očima hypnotizuje. Měla v nich zvláštní sílu. Vztek mě v okamžiku přešel a klidným hlasem jsem jí vyprávěl o mladé ženě, která si myslela, že jí začne zánět slepého střeva. Pozorně mě vyslechla, pokývala hlavou a pozvala mě do svého bytu. Ukázala do jednoho pokoje, kde byla zatemněná okna a na kulatém stole hořela jedna svíce, a řekla: 'Posaďte se.' Zasedli jsme proti sobě za stůl.
'Cítím z vašeho dechu vztek a nedůvěru,' řekla klidným hlasem. Vysvětlil jsem jí, že jsem lékař a nemohu věřit na věci, které nejsou vědecky podloženy faktickými důkazy. Pokývala hlavou. Požádala mě o levou ruku a do dlaně mi položila skleněnou kouli. Potom mi z ruky vyčetla některé okamžiky mého života. Nevěřil jsem svým uším. Dokonce mi popsala, jak jsem v šesti letech ukradl v jednom obchodě lovecký nůž. Tuhle historku jsem nikomu neřekl. Byl jsem úplně v transu. Když se mě zeptala, jestli chci vědět i svoji budoucnost, tak jsem to raději odmítl. Poděkoval jsem a rychle jsem se rozloučil. Ještě teď se z toho nemohu vzpamatovat. Ani nevím, co mě to napadlo, ale zavolal jsem z budky do nemocnice. Zajímalo mě, v jakém je stavu ta mladá žena. Než jsem zajel k té čarodějnici, tak jsem ji nechal převést na psychiatrické oddělení. Sestra mi do telefonu oznámila, že tu ženu zrovna vezou na sál, protože má příznaky zánětu slepého střeva."
Když Frank domluvil, tak Joseph právě pozoroval opadávající pěnu svého piva a nevěděl, co má na to říci. Jen ucítil, jak mu přejel mráz po zádech. Věděl, že Frank si nikdy nevymýšlí. Zapálil si doutník (napadlo ho, že v poslední době začal více kouřit) a raději zavedl řeč na jiné téma.
Když v pozdních nočních hodinách opouštěli v mírně podroušeném stavu restauraci U tří slonů, tak Joseph požádal o adresu paní Thomsonové.

Druhý den zazvonil u jejích dveří. Vyprávění jeho přítele na něho příliš zapůsobilo, než aby to nechal jen tak plavat. Ve dveřích se objevila stará, vyschlá babizna. Vypadala přesně tak, jak ji Frank popsal, jen ta černá kočka scházela.
"Dobrý den, jmenuji se Joseph Brandon. Slyšel jsem o vás, že dokážete předpovídat budoucnost."
Babizna neřekla ani slovo, jen mu pokynula, aby šel dál.
Usadila ho ke kulatému stolu v pokoji, který se spíše podobal tmavé kobce. Okna byla zatemněná a těžký vzduch nasvědčoval tomu, že je nikdo už dlouho neotevřel. Na stěnách visely podivné obrazy, vycpaná zvířata a různé strašidelné rekvizity.
Ke stolu se přišourala věštkyně. Postavila na stůl zapálenou svíci a skleněnou kouli. Zasedla, podívala se Josephovi do očí a krákoravým hlasem se zeptala: "Tak co byste rád, mladíku?"
I když mu zbývalo jen několik let do padesátky, přešel to oslovení bez mrknutí oka.
"Chtěl bych znát svoji budoucnost," řekl krátce. Nevydržel pohled do jejích očí. Připadalo mu, že se v nich vznáší hejno vran. Předstíral, že ho zaujal plamen svíce.
"Položte na stůl levou ruku dlaní vzhůru."
Poslechl a ona mu do ní položila skleněnou kouli, do které upřela svůj uhrančivý pohled. Netrvalo jí to nijak dlouho, když řekla: "Vidím smrt."
"Cože?" vyjekl Joseph překvapeně.
"Ticho!" okřikla ho. "Za několik hodin budete v nebezpečí života. Vidím malou hnědou skříňku se zlatým kováním, u které číhá smrt."
Její stručnost ho šokovala. Očekával nějaké dlouhé žvásty o ničem a ona mu zatím klidně a v několika větách oznámila, že na něho číhá smrt.
"Můžete to nějak upřesnit?"
"Ne. Rušíte mě, protože neudržíte jazyk za zuby. To je vše, co vám mohu říci, mladíku," řekla nazlobeně a chystala se vstát od stolu.
"Ne, počkejte, proboha. Dám vám, kolik budete chtít! Zkuste se ještě podívat do té koule," prosil.
Na babiznu zapůsobil jeho úpěnlivý hlas. "Dobře. Jedná se o otázku života a smrti. Zkusím tedy vám pomoci, ale nesmíte mě vyrušovat," vyštěkla varovně a zabodla svůj pohled do koule.
"Vidím malou skříňku a v ní leží podivné předměty. Jsou pro vás velmi důležité, ale když se jich dotknete, tak zemřete. Nechte je na pokoji a budete žít. Nevím, co je to za předměty, neviděla jsem nikdy nic takového."
Na okamžik se v pokoji se rozhostilo podivné ticho.
Podívala se mu do očí. "Teď už to je opravdu vše. Jsem unavená. Pohled do budoucnosti je opravdu vyčerpávající. Už jste někdy viděl takovou skříňku?"
Joseph pokýval hlavou. "To, co jste viděla, je moje krabice na doutníky."
"Potom vám mohu jen poradit, abyste ji už nikdy neotevřel. Teď se musím s vámi rozloučit. Musím odpočívat."

Joseph se vypotácel ze dveří.
"Co jsem dlužen?" zeptal se v mrákotách.
"Nic. Nepotřebuji peníze", řekla.

Doma se posadil do svého oblíbeného křesla, u kterého stál malý stolek, kde měl po ruce láhev whisky a malou hnědou skříňku s doutníky, kterou začal zkoumavě pozorovat. Co na ní může být nebezpečného? Nalil si do sklenice trochu alkoholu. Připadalo mu to směšné - má chuť si zapálit svůj oblíbený doutník, ale zároveň z nich má strach. Už je kouří patnáct let a teď jsou pro něho nebezpečím. Co je to za hloupost? A nenavěsila mu ta babizna bulíky na nos? Včera poblouznila Franka a dnes jeho. A co když si z něho Frank vystřelil? Mohl té babě skříňku popsat a ona mu dneska předvedla jen hloupé divadlo. No ano, je to hloupost, aby někdo viděl do budoucnosti! Je to určitě Frankův kanadský žert! Vzpomněl si, jak Frank vždy nadával na "odporný zápach", který vydávají jeho doutníky. On si jednoduše myslí, že mě odnaučí kouřit!
Otevřel skříňku a ucítil vůni prvotřídních doutníků nejdražší značky. Jsou ručně baleny z nejkvalitnějších tabákových listů a každý kus je uzavřen v pevném obalu trubkového tvaru, aby neztratily svoje aróma a správnou vlhkost.
Vzal si jeden a když rozšroubovával obal, usmíval se a myslel na Franka a tu bábu, jak jim pěkně nalítl. Když obal otevřel, uviděl svůj oblíbený doutník... a ještě něco. Bylo to něco, co do obalu rozhodně nepatřilo. Malý pestrobarevný had! Vypadl mu do klína a on ucítil slabé bodnutí do stehna. Zkusil ještě doběhnout k telefonu, ale po několika krocích mu nohy vypověděly službu.