Bezmocnej chlap

John se napil několika doušků vody. Věděl, že tím hlad neutiší, ale jen zmírní bolestivé křeče v žaludku. Dostal přitom chuť na cigáro. Už měsíc si nedal ani šluka. Teď to stejně nešlo. Kouř by určitě rozkašlal malýho Toma, kterej měl od narození něco s průduškama. V posledních dnech neustále plakal, protože měl hlad a strach. Teď Tomík konečně usnul a John ho nechtěl vzbudit. Spal mezi matkou a svojí starší sestrou. Všichni tři tiše oddychovali a John měl konečně čas, aby to udělal. Už nechtěl poslouchat ten hroznej pláč. Všichni měli hlad, ale Tomík se prostě nedokázal přetvařovat.

Bouchlo to před měsícem. Byl to velkej vejbuch. Něco přiletělo z vesmíru, prej nějakej velkej meteorit. Byla to šlupka, která překvapila i Johna. Nejdřív to hvízdlo, zem se otřásla a potom uslyšeli největší bouřku ve svym životě. Varovali je před tím v televizi. Řikali, ať lidi radši ten den vyjdou z baráků a nebo ať se schovaj v nějakym bunkru. Jenže John bydlel se svojí rodinou na ranči ve východní části kontinentu a nejbližší město, kde měli bunkr, bylo sto kilometrů odtud. Naštěstí byly nedaleko vápencový jeskyně. Ten den se tam Johnova rodina schovala. Vzali sebou nějaký deky, potraviny, petrolej a další věci pro přežití na několik dní. Mysleli si, že to holt spadne a pak půjdou zase na ranč. Netušili, že to bude takovej vejbuch. Jeskyně se otřásla a jediný východ se přitom zasypal.

A oni v tý blbý jeskyni už tvrdnou měsíc. Došlo jim jídlo. Dneska dali malýmu Tomovi poslední kousek čokolády. Vody měli naštěstí dost; v jedné části jeskyně bylo malé jezírko. Světlo a vzduch sem pronikal ze stropu jeskyně, kde byla malá štěrbina po zemětřesení. Vylézt tam ale nešlo, protože to bylo příliš vysoko a stěny byly hladký jak zrcadlo. John si připadal bezmocnej. Prohlédl si naposledy svoji ženu Paulu a obě děti. Vzpomněl si na slova svýho nebožtíka otce: „Nejhorší je, když je chlap bezmocnej.“ Jediný, na co se zmoh, bylo uspořádat pravidelný rituál, kdy se všichni shromáždili pod puklý strop jeskyně a několik minut křičeli o pomoc. V posledních dnech to ale všechny vyčerpávalo.

Ta myšlenka ho napadla, když prozkoumával jeskyni. Prolez všechny její kouty, ale nikde nenašel žádný východ. V jedné části ho překvapil neobvyklý chlad. Objevil něco jako ledničku. Byla to malá puklina, kde byl neustále led. Dneska to udělá. Už to má vymyšlený. Naštěstí mají vařič a petrolej jim vydrží na několik měsíců. Ženě napsal dopis, kde ji to vysvětlil. Popsal svoji bezmocnost a věřil, že bude silná, nějak to dětem vysvětlí a zapomene na svoje předsudky. Naštěstí nebyla nábožensky založená. Napsal ji, že musí hlavně přežít. Jednou snad někdo uslyší jejich volání.

John vstal a zasunul dopis pod deku své ženy. Potom zalezl do toho ledu a podřízl si žíly. Když pomalu usínal, přemýšlel, jak dlouho asi vydrží maso pro přežití rodiny.

---