co možná vůbec nebylo, a přece

věnováno

i.

když je dusno
a nezbývá víc
než černé obroučky
a puntíky na šatech
/co se ve větru samy svlékají/
těžko se chodí
opačnými směry

bereme to
co je
není toho moc
a přece


ii.

je průvan
tlustý inženýr v propocené košili
vystrkuje tlustou hlavu a tlusté ruce
z okna vlaku
kdesi v krajích
lišky bystroušky
a je mu tolik jedno
že --

je průvan
holky si ukazujou tetování
a tlusté ženské
zpocenými prsty pojídají
desetdekavysočiny

zase je odkud kam
za kým se těšit
komu utíkat
zas je proč trhat kytky
a nevěřit že se to děje

je jenom málo dnů co se
jakoby nestaly
a přesto tu po nich je
usušená růže
a nohy od písku

tisíckrát se znovu ztratit
nedívat a neohlížet
neohlížet se
tisíckrát
nemyslet

je červencový podvečer
lidi se vrací z práce
ze schůze
z návštěvy z výletu z nákupů
a v každém z nich je kousek
toho

je průvan tisíckrát
si nechat cuchat vlasy


iii.

co chtít
když všude jinde za Brnem
je zataženo a
prázdno

voda tu teče o překot
z posprejovaných zdí
tísnivo
jak nad svatebním oznámením
dávné lásky

co chtít
co dávat
co a komu brát
kde je moc a kde je málo
a kde příliš
když

co chtít

[když je dusno
a nezbývá víc
než černé obroučky
a puntíky na šatech]

co
chtít

---