Prasátko

Bylo to asi před třemi lety v létě, bylo mi tehdy dva a dvacet let. Věděl jsem už o svých zvláštních zálibách v sexu, mohl za to, jak jinak, ještě zcela svobodný a necenzurovaný Internet (bohové zařiďte, ať to tak zůstane), kde jsem poprvé spatřil fotografie a mpegy s čůrajícíma a seroucíma holkama... obrázky které mě nesmírně zaujaly. Zvláště pak ty, kde taková dívka nebyla sama a používala jinou holku či kluka (a nebo obráceně) jako živé WC. Toužil jsem to zkusit. Moc. Onanovat při prohlížení takových obrázků a chatování s podobně ujetýma holkama bylo chvílema i lepší než "obyčejné" milování. Ne že bych ho kvůli tomu nějak zanedbával, ale trápilo mě, že nemám možnost to zkusit v reálu. Internetové známosti zůstávaly přísně virtuální a má tehdejší dívka, které jsem se pomalu chystal svěřit (i když jsem se velmi styděl a proto to odkládal), veškeré mé naděje zhatila, když jsme zcela náhodou v televizi shlédli lehce erotický film, kde bylo naznačeno nějaké to čůrání. Označila to za odpornost a znechuceně vypnula televizi a já věděl, že s ní to asi nikdy nezkusím.
Jel sem tehdy navštívit bývalou spolužačku z gymnázia, která pracovala v jedné významné zahraniční firmě v centru Prahy plné kravaťáků a podobné vysoké společnosti, jako sekretářka. Nastoupil jsem do výtahu (jo začíná to jako laciné porno, ale je to ze života), luxusního a prostorného, jen chlapeček mačkající čudlíky chyběl (naštěstí). Přemýšlím, do jakého patra chci vlastně jet (výběr byl úctyhodný), když tu přistoupily dvě další pasažérky. První mohlo být necelých čtyřicet let, vypadala však velmi dobře... dost dobře na to abych se za ní i ve svých dvaceti letech se zájmem ohlédl. Štíhlá, středně velká prsa, tmavší vlasy na ramena, pohledná v obličeji a decentně ale pěkně namalovaná, lehce navoněná jistě drahým parfémem, ve velmi draze vypadajícím kostýmku, v rukou jen nějaké papíry. Na první pohled sebevědomá, úspěšná, seriózní, vysoce postavená a dobře placená žena ve středních letech, která však nepostrádala slušnou dávku sex-appealu. Pravděpodobně bych z ní celou cestu nespustil oči, nebýt té druhé, která, jak jsem záhy pochopil z jejich vzájemného rozhovoru, byla její dcera, Eva, která přišla navštívit maminku do práce. Byla své matce trochu podobná v obličeji, ale zde podoba končila. Mohlo jí být šestnáct, možná sedmnáct let. První věc, které jsem si všimnul, jakmile se dostala byť jen na periferii mého zorného pole, byly její vlasy. Princezna Zlatovláska. Nádherné světle blond lehce vlnité rozpuštěné vlasy až do půli zad - prostě nádhera. Když jsem si prohlédnul zbytek, líbila se mi ještě víc, i když obecnému vkusu možná tak úplně nevyhovovala. Na rozdíl od své matky byla totiž poměrně macatá. Ne tlustá, to v žádném případě, ale prostě macatější, než co by odpovídalo módním trendům. Prsa měla možná i větší než její máma a hlavně byla docela prdelatá. Ne moc, tak akorát hezky. Mě se takové holky líbí. Zvlášť větší prdelky mě dokážou rozpálit... jó tehdy jsem ještě ani neměl zkušenost s análním sexem. Namalovaná byla trochu odvážněji než její máma a svou prdelku měla obtaženou v hodně moc krátkých džínách. Vypadala super. Jak jsem brzy pochopil, byla to pěkná potvora, která se svou mámou uměla zacházet (asi byla dost rozmazlovaná).
Zeptal jsem se, do kterého patra mají namířeno a zmáčknul jsem příslušné tlačítko. Stále jsem nevěděl, kam vlastně chci já a řekl jsem si, že se tedy porozhlédnu a poptám v šestém patře, kam měly namířeno přítomné dámy. Uh, oh. Výtah se posléze zastavil v mezipatře. Mačkám tlačítka pro všechny patra a nic. Sakra, elektronika mě dnes nemá ráda (mívám takové dny). Zkusila to i starší z mých spolupasažérek. Jednou. Dvakrát. Nic. Cinknu tedy na nouzový zvonek, po chvíli se o něj opřu, ale nic. Není ani slyšet, že by někde zvonil. Maminka měla naštěstí mobilní telefon. Zavolala své kolegy, kteří zorganizovali záchranné práce. Ale nebyli příliš úspěšní. Údržbář si neporadil a museli zavolat servisní pracovníky. Zkrátka trvalo to DLOUHO, zatraceně dlouho. Po nějaké době se maminka začala tvářit dost nervózně. Posléze bych spíš řekl nešťastně. Frekvence telefonního pobízení záchranářů se zvyšovala a mluvila s nimi čím dál více nepříjemně. Za pár dalších chvil jsem si podle jejího chování jasně uvědomil, co jí trápí. Chtělo se jí čůrat. Moc. Musím říct, že se mi to docela líbilo, ale na druhou stranu jsem si připadal velice trapně. Ona jistě také. Panovalo nepříjemné ticho a já se snažil dívat jiným směrem, ze slušnosti. Když už to nedokázala skrývat, celá se nešťastně kroutila a občas jí ruka bezděčně zabloudila do klína, nešťastně a provinile se svěřila, že měla k obědu jedno pivo... tvářila se nešťastně a její oči prosily o pomoc. Jako kdybych ji mohl přečarovat někam na dámskou toaletu. Viděl jsem, že situace je vážná a proto jsem se otočil a nabídl jí, ať si uleví na podlahu, že se samozřejmě nebudu dívat. Ona to neudělala a řekla mi, že to nemůže udělat, protože tu ostudu mezi kolegy a hlavně před podřízenými by neunesla. A že jestli bude muset, dá výpověď. Snažil jsem se jí přesvědčit, že takovou situaci musí každý pochopit, ale byla to příliš hrdá žena.
Musím říct, že jsem jí skutečně chtěl pomoci a nevěděl jsem jak. Nádobu jsme žádnou neměli, nikde nebylo žádné místo či škvíra, kam by se mohla vymočit, aniž by si toho každý hned všimnul. A teprve pak mě to napadlo. Snažil jsem se tu myšlenku zapudit jako naprosto nepřístojnou, ale vracela se stále zpět. A má spolupasažérka měla tak bolestný výraz ve tváři, že mi jí bylo opravdu líto. Tak jsem to řekl. Nikdy jsem tak nezrudnul jako tehdy, když jsem říkal tu větu. Nikdy jsem se necítil tak trapně a nikdy jsem si nebyl méně jist reakcí člověka, s kterým mluvím. Bylo mi strašně. Ale stejně tak jsem cítil, že mám silnou erekci. Zatracené těsné džíny. "Můžete se mi vyčůrat do pusy. Nesmíte moc rychle a já to všechno spolknu. Nikdo nic nepozná." UFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFF. Tohle vyžadovalo všechnu mou odvahu.
Pak jsem jen koukal do jejích očí. Zrudla snad ještě víc než já. Chvíli mlčela, chvíli nesouvisle odporovala. Tvářila se neskutečně překvapeně. A pak řekla: "Nesmíš to nikomu říct. Nikdy. Nikomu." Přikývnul jsem. Zavolala kolegům a zjistila, že záchrana je v nedohlednu. Kleknul jsem si před ní, snažil se usmát a otevřel ústa. Pořád jsem cítil obrovské horko ve tvářích. A ona jen řekla, ať chvíli počkám. Ta chvíle byla nejdelší v mém životě. Svlékla si kalhotky a pak si vykasala nadzvedla tu sukňovitou část svého oblečku. Ukázala mi svou kundu! Roztáhla nohy a přiblížila se k mému obličeji! Neodvážil jsem se dotknout ale přiblížil jsem svá ústa na dva, tři centimetry pod její chcací dírku a otevřel je dokořán. Další nekonečné vteřiny. A pak z ní vytryskl proud světlounce zlaté vodnaté moči. Pár kapek ustříklo vedle, ale pohotově jsem přitiskl svá ústa na její pipinu. První chvíli jsem musel polykat o život, ale chutnala božsky. Věděl jsem jak moč chutná, v rámci svých experimentů jsem ochutnal vlastní, ale její byla prostě lepší. Asi to bylo dáno tím, jak jsem byl moc vzrušen. Chtěl bych jí pít každý den! Naštěstí brzo trochu zpomalila, takže jsem mohl polykat více v klidu a lépe si ten vzácný nápoj vychutnat. Krásná žena mi právě čůrala do pusy! Můj pták se zoufale snažil prorazit těsné sevření kalhot. Bolel. A ona pořád čůrala. Myslím že ty piva byly tři. Nebo aspoň dvě. Cítil jsem se krásně. Splnil se mi můj sen. Teď jsem koutkem oka zahlédl Evu, které jsem si ve svém zaujetí pro její matku už hezkou chvíli nevšiml. Upírala na nás své šedé oči a já jsem v jejím obličeji četl velké vzrušení. Jí se ten pohled moc líbil! Když se její máti úplně vymočila, dovolil jsem si jednou olíznout její kundičku, abych jí očistil, pak své rty a pak jsem se zvedl.
Byla rudá, a nervózně si oblékala kalhotky. Ještě jednou mě nesouvisle prosila, ať se o tom nikomu ani nezmíním. Když tu se Eva začala kroutit a svíjet. Před chvílí nic a najednou vypadala, jako že se každou chvíli pomočí. Ani chvilku jsem si nemyslel, že se jí chce opravdu. Nebyla by z ní dobrá herečka. Ale svou matku evidentně přesvědčovat uměla. "Mami mě se chce taky! A strašně na velkou!" Polil mě pot. Nevěřil jsem vlastním uším! Ta holka dělala co mohla, aby se mi mohla vysrat do pusy! Byl jsem z ticha, jen jsem se díval na jednu a pak na druhou. Evička prohlásila, že se vykadí do rohu výtahu, že to skutečně nemůže vydržet, že to asi bude muset pustit, že snědla něco špatného k obědu a tak dál. Její matka byla zoufalá a zmatená a neustále opakovala, že to prostě MUSÍ vydržet, že jí to NEMŮŽE udělat a že nás jistě během MINUTKY vytáhnou. Opět zavolala záchranáře. Během třiceti minut prý dorazí výtahová služba. Evička rezolutně prohlásila, že prostě musí. Její matka vypadala strašně... A Eva pak řekla, co jsem tak strašně toužil slyšet: Když si pomohl mámě, mohla bych se ti i já ulevit do pusy? Prosím. Máma by nepřežila, kdybych to tu udělala na zem..." a stydlivě sklopila zrak. Zase to hrála. Se mnou se točil svět. Nedokázal jsem promluvit. Jen jsem přikývnul.
Její matka se zatvářila zoufale, poodstoupila na druhý konec výtahové kabiny a otočila se. Jí se to evidentně moc nelíbilo. A Eva se otočila také a začala se svlékat. Džíny. Kalhotky. Měla skutečně nádhernou prdelku a vystrkovala jí na mě. Opět jsem si kleknul, dlaně opřel o její půlky a lehce je roztáhl od sebe. Jazykem jsem jí začal lízat dírku. A ona začala tlačit! Nešlo jí to snadno, ve skutečnosti se jí asi moc nechtělo. A já proklínal svůj jazyk, že není delší, jak jsem se ho snažil strčit dovnitř naproti toužebně očekávanému hovnu. Měl jsem závrať. A pak se něco teplého dotklo mého jazyka. Odtáhnul jsem se kousek, chtěl jsem vidět, jak sere. Bylo to skutečně její hovno, teplé, měkké, tmavě hnědé, bez jakýchkoli nestrávených zbytků. Jako teplem trochu rozpatlaná hořká čokoláda. Nebesa. Takhle vypadaly holčičí hovna z mých snů. Opět jsem přitiskl svá ústa k její prdelce a rty oddělil tu část hovna, která už spatřila zářivkové osvětlení výtahové kabiny. Nikdy předtím jsem hovno neochutnal. Teď jsem to horké smradlavé sousto žvýkal a zpracovával jazykem a zjistil jsem, že je velmi hořké, ale docela příjemné chuti. Tedy, nebýt to hovno krásné dívky, asi bych si nepochutnal, ale ve spojení s obrovským erotickým vzrušením to bylo opravdu příjemné. A líbilo se mi to čím dál víc. Fungovalo to jako droga. Spolknul jsem, co jsem měl v ústech, přitiskl jsem ústa na Eviččinu prdelku a jazykem se snažil vyšťourat víc. Tlačila snaživě a darovala mi ještě jedno podobné sousto. To můj organismus nevydržel a poprvé a zatím naposledy v životě jsem se za bdělého stavu vystříkal, bez jakéhokoliv mechanického dráždění mé mužské pýchy. Prostě jsem se pomrdal do kalhot. Jen jsem se zoufale snažil nevydávat nepatřičné zvuky kvůli její matce. Ale dohromady jejích hoven bohužel nebylo víc, než co by se mi najednou vešlo do dlaně. Všechno jsem pečlivě žvýkal, bylo opravdu konzistence měkké čokolády, bez žádných hrubých kousků, a to se mi moc líbilo, a spolykal. Smrdělo, nebo spíš vonělo, úžasně. Bože, jak bych chtěl aby si ho přede mnou nacpala plnou kundičku, "namalovala" si s ním rty a rozpatlala po kozách. Jen z té představy a hlavně z představy, co bych s takhle vyparáděnou holkou chtěl dělat, jsem málem omdlel. To ale nešlo. Ještě jsem jí pečlivě olízal, a musím říci, že mi bylo hodně líto, že se jí nechce srát víc. Olizoval jsem si rty, abych se očistil, v ústech jsem stále cítil božskou chuť jejích hoven,  ale ona se otočila a mně bylo bez jediného slova jasné, co ode mě chce. Začal jsem potichu lízat její, na rozdíl od matky úplně vyholenou, rozmáčenou kundičku a myslím že i ona se musela kousat do rtů aby nehekala. Byla úplně mokrá a strašně horká. Nakonec mi dala napít trošky svých žlutých chcanek, které byly nejmíň dvakrát tak silnější, než maminčiny a rychle se oblékla. Se mnou se točil svět. Vstal jsem.
A Eva, kterou jsem v tu chvíli považoval za bohyni, mi položila ruku do rozkroku a dala mi jeden krátký, ale pořádný polibek. Podruhé jsem si nastříkal do kalhot. "To máš za odměnu," zašeptala mi do ucha tak potichu, aby to neslyšela její máma, stojící zády k nám o metr a půl vedle. "Umíš chrochtat? Chtěla bych si tě vykrmovat jako prasátko. A navíc bys dostal spoustu mrdiny, co do mě nastříká můj kluk. Ale prcat bys mě nesměl, je žárlivej." Dodnes nevím, jestli jsem slyšel dobře. Bylo to na hranici slyšitelnosti... Ale ta představa nebyla nelákavá. Zvlášť kdyby byla ještě nějaká hezká sviňka :-), ke které by mě občas připustila. I když, mnohem radši bych já byl její kluk. Taky bych byl děsně žárlivej.
Chvíli po té se výtah konečně pohnul. Bylo to dobře, neboť ticho a trapno začínalo být nesnesitelné. Její matka vytáhla z peněženky šest tisíc korun a dala mi je, ať na všechno zapomenu. Nechtěl jsem je. Zaprvé se mi ta cesta líbila a za druhé jsem věděl, že nezapomenu. Ale v tu chvíli se otevřely a já jí je neměl šanci vrátit, aniž bych vzbudil nějaké podezření u spousty lidí, co se okolo nahrnuli. Nikdo nic nepoznal.
Rychle jsem zmizel z toho místa. Pak jsem se ještě snažil Evu najít, dokonce jsem asi dvě odpoledne postával před budovou v naději, že zahlédnu jí nebo její matku a vyptával se nenápadně i mé spolužačky, ale nikdy jsem jí už nepotkal. Zatracené velké firmy.
Tak jestli si tohle má zlatovlasá bohyně někdy přečte, chtěl bych jí říci, že chrochtat umím. Chro, chro.