Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Opouštění domova

05. 09. 2009
1
3
246
Autor
siar

Opouštění domova

,,Asi nikdy nepochopím uvažování dospělých”, myslí si mladá dívka, která se slzami v očích odchází do svého pokoje. Další výměna názorů s otcem. Leží na posteli a utěšuje se objímáním svého nejlepšího kamaráda z dětství – plyšového medvěda. Není to poprvé, kdy jí pomáhal dostat se z podobných stavů. Pomohl jí, když se sní rozešel kluk, když byla smutná a neměla se ke komu přitulit a usínala s ním, když u ní zrovna nebyl její přítel. Je to pro ni nejvěrnější kamarád. Nevadí jí, že jí neodpoví, stačí, že ji vyslechne a nechá se obejmout a nevadí mu, že po jejím obejmutí nezůstává suchý. Poslední dobou se ale medvěd stává utěšovatelem častěji než obvykle.

Se svým otcem měla vždycky krásný vztah. On ji podporoval, ona mu dělala radost úspěchy. Viděl se v ní. A to byla chyba. Chyba, kterou rodiče dělají. Nedokážou pochopit, že jejich dítě má jiné plány. Mají se rádi, ale existuje mezi nimi propast, která se prohlubuje, i když ani jeden z nich to nechce.

V dívce jsou rozporuplné pocity. Na jednu stranu ví, že patří do domova, kde vyrůstala spolu se svými sourozenci, ale táhne ji to pryč z rodného hnízda. Je přece dospělá a to je zřejmě věc, která jejímu otci vadí nejvíc. Přichází na to, že to není jeho malá holčička s dlouhými vlasy, která za doprovodu klavíru mu zpívá písně, které má rád. Je to mladá žena, která ví, co chce.

Jak ráda by otci řekla, že ho miluje. On ji neposlouchá.

Druhý den po hádce se dívka loučí s velkou krosnou na zádech. Jede se svým přítelem do jejich nově pronajatého bytu. Otec jí jen podá ruku, jde do obývacího pokoje a pustí si hlasitě rádio. Dal do něj kazetu, kterou dívka moc dobře zná, protože mu ji před několika lety dala k narozeninám. Kazeta, kterou nahrála pro něj. Slyší svůj hlas z rádia a tečou jí slzy. Dívka ví, že ji otec miluje, ale chce odejít, osamostatnit se, i když  ji to bolí. Má to tu ráda. Sundává si krosnu ze svých zad a jde do zadního pokoje a sedá ke klavíru. Otec jde za ní a poslouchá písně, které slýchával dřív. Vidí vedle sebe opět svou dcerušku. Když dívka skončí, snaží se otci vysvětlit, co cítí. Je doma ráda, ale je už velká a zakládá si svůj vlastní domov.

Otec ji obejme a políbí. Bude ještě chvíli trvat, než si zvykne, že jeho holčička dala před ním přednost jinému muži. Důležitý krok už mají ale za sebou.

 


3 názory

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru