Ticho

ticho, řvoucí ticho odráží se od zdí

ticho, zahnáno do koutů hudbou a hlasy

ticho, vrací se v každém nadechnutí

ticho, to ticho, co skrývá tolik krásy

je-li moc, jež ticho mluvit učí

silou nevyslovených myšlenek

myšlenek, jež srdce lidí mučí

ač klidní, tiší navenek

i láska zrcadlem je ticha

vždyť co říci slovy nesvedem

to v tichu krásy stokrát řeknem

jediným němým pohledem

také se smrtí nás ticho pojí

co jiného je věčný klid

klid tichem, ticho smrtí

ty dva můžete zasnoubit

čas, stařec, svou poutí tiše pluje

a neleká se dlouhých chvil

v nichž přes propast doby ostře temnou

kamenné mosty postavil

kdo odpuštění hledá neví kudy,

kam jít proň v pokoře - káti se

tiše jen tiše dojde odpuštění

a v srdci zpěvem, ústy ticha

na cestu svojí vrátí se

moc, láska, smrt, čas, odpuštění

to ticho ve všem najít lze

však v moci lásky je život milý

a čas jen smrti společník

kdo z lidí dojde odpuštění

kdo stane, ticha učedník

...