Strašidla

Královna Hrůzomílie pocházela ze starobylého čarodějného rodu. Bůhvíproč se jmenovala tak odpudivě, když to ve skutečnosti byla milá a přátelská dáma. Ráda na svém hradě Kouzlově pořádala dýchánky se spřátelenými strašidly, ale na tak velkou akci jako Sjezd strašidel si zatím netroufla. Napadlo ji to jednou, když si četla v úplně hrozně staré knize o rituálech, kde se psalo, že sejdou-li se významná strašidla a pohovoří si o svých úspěších, utuží to přátelství a ostatní strašidla přiměje k tomu, aby se také snažili v něčem vyniknout. Samozřejmě s tímto rituálem souvisí spousta poskakování okolo ohně a halekání, jelikož to je prastarý obřad, ale to bylo královně jako dobře vychované dámě protivné. Řekla si tedy, že to také zkusí, ale poněkud civilizovaněji. Zavolala si svou komornou a řekla jí : „Bleško, přinesla mi všechny Strašidlácké věstníky za poslední rok.“ Když se komorná trošku zarazila nad podivnou žádostí, dodala : „No šla, šla! Mám nový plán.“ Za chvíli jí dva čerti donesli všechny ty noviny. Královna poděkovala, oprášila si šaty od sazí, otevřela okno, aby vyvětrala sirný puch a teprve pak usedla ke stolku a začetla se do prvních novin. Hned na osmdesáté páté straně ji zaujal článek o choleře Zdravěně. Stálo tam : Náš nejmenovaný zdroj, který se právě vrátil z léčitelnice, nám řekl : „Ležel jsem v léčitelnici s poruchou podvodního dýchání-jsem vodník-a mimo jiné mne léčila jakási osoba. Po celou dobu mého pobytu nosila přes obličej plachetku, ale jednou jí sklouzla. Ihned jsem v ní poznal choleru. Naneštěstí jsem už byl vyléčený a právě mě propouštěli domů, takže jsem se jí nestihl zeptat, proč pracuje v léčitelnici, když je její povinností choroby sesílat.“ My jsme však onu choleru vypátrali. Jmenuje se Hatlapatla, ale změnila si jméno na Zdravěnu, nechce totiž pracovat jako ostatní cholery, naopak. Chce léčit jiná strašidla. Dlouho trvalo, než našla práci, ale teď se jí to podařilo. Redakce Strašidláckého věstníku přeje hodně štěstí! Královnu to zaujalo, a tak vyslala do redakce spěšného posla čarodějnici Krákoru, se žádostí o Zdravěninu adresu. Pak hledala ve věstnících dál, ale nacházela už jen samé drby ze soukromí slavné skupiny Vřeštící kočka v roští. Za chvíli už byla zpátky Krákora s adresou. Ani se neohřála a letěla za Zdravěnou s lístkem od královny, kde stálo: Drahá Zdravěno, dovoluji si Tě pozvat na můj hrad Kouzlov na Sjezd strašidel. Chci, abys pohovořila o svém životě a rozhodnutí léčit. Sjezd se koná za úplňku v příštím měsíci. Potvrď účast po mém poslu. Vládkyně všech strašidel, královna Hrůzomílie Krákora se vrátila po dvou hodinách a hned spěchala za královnou. „Královno, se Zdravěnou jsem mluvila, vysvětlila jsem jí, co a jak. Je naprosto nadšená!“ Královna se usmála a Krákoru prozatím propustila. Pak si Hrůzomílie dala zavolat několik vyhlášených drben z celého okolí, aby jí pověděly o dalších možných účastnících sjezdu. Drbny-povětšinou staré čarodějnice a cholery-se dostavily v rekordním čase. Královna jim dala nalít lektvary, jaké si poručily a pak je nechala vyprávět. Spustily jedna přes druhou o svých vnučkách, pratetách, dcerách, které ale dohromady nic moc neuměly. Královna je tedy nechala vychloubat se a začala si je jednu po druhé prohlížet. Její pozornost upoutala jedna čertice, která nic neříkala a trpělivě čekala, až si jí vládkyně povšimne. Královna k ní přistoupila a zeptala se jí, proč nic neříká. Čertice na to odpověděla, že nerada skáče do řeči, ale když už se ctěná královna ptá, že jí poví o někom zajímavém. Že prý je vstup do pekla nedaleko od hradu Brtníku a že ona tam někdy hledá bylinky. Jednou zabloudila…ale to už nestačila doříct, ostatní drbny se málem popraly o to, která má významnější příbuznou. Královnu ta drzost tak rozčílila, že všechny babizny vyhodila, ani si nevzpomněla na čertí babičku. Jen co se uklidnila, uvědomila si, že na Brtníku nejspíš žije někdo velmi zajímavý, takže tam opět poslala Krákoru. Ta se vrátila až druhý den s tím, že na Brtníku vládne bílá paní Leontýnka, která moc dobře vaří a souhlasí s účastí na Sjezdu. Královna Hrůzomílie podnikla ještě několik podobných akcí, aby našla z každého strašidelného druhu jedno strašidlo, které něčím vyniká. Nakonec tedy měla sedm vyvolených a několik desítek hostů jako publikum. Už týden před tou událostí byl celý Kouzlov v pozoru, chystala se hostina, gruntovaly se pokoje pro hosty, zkrátka zmatek nad zmatek. Na seznamu královniných hostí totiž byla mimo jiné tak významná strašidla jako například upír hrabě Karel Sýkora, víla Amálka, všem neznámé záhadné strašidlo jménem Strachoprsk a strašně ošklivá baba Jaga, všem dobře známá. Teď by se slušelo říct pár slov o hradě Kouzlově. Jako všechny významné a slavné hrady byl veliký a tajemný. Měl vysokou věž s ochozem, který byl zvlášť uzpůsoben k přistávání létajících strašidel. Do věže se vcházelo přes hradní vrata, pak se šlo dlouhou spletí chodeb, seběhlo a vyběhlo se pár schodišť a už byl člověk-pardon, tedy strašidlo-ve věži. I když tam nebylo moc co k vidění, jen pár pokojů pro nezvané hosty a garáže na košťata. Do samotného hradu se dalo vejít hned několika způsoby. Nejrychlejší (ale ne zrovna nejzdvořilejší) způsob byl vlet do hradu oknem, ale ten používaly jen nevychované čarodějnice či spěšní posli. Vychovaní hosté většinou vcházeli do hradu vraty, která se nacházela ve věži, opět se muselo proběhnout menším labyrintem a hned za ním už byly hradní komnaty plné pavučin, každá zvlášť přizpůsobená určitému druhu strašidla. Existuje ještě spoustu možností jak se dostat do hradu, ale ty jsou pochopitelně tajné. Jinak by tam za chvíli lezli všichni, a to není možné, zvlášť když jde o hrad vládkyně všech strašidel. Uvnitř samotného hradu se mimo těch komnat pro hosty nacházela také velká jídelna se systémem menších, namátkou jídelna pro vodníky, to když byli hosté výhradně vodnického původu. V podlaze byly vykouzlené tůňky propojené takovými jakoby potoky, ve kterých pluli úhoři-číšníci. Dále také jídelna pro hejkaly, čerty atd. Bílé paní, většinou skvělé kuchařky, s oblibou jedly v kuchyni. Mimo jídelen je v hradu možno najít nespočet komnat pro nejrůznější příležitosti-komnata pro rituální tance, komnata na lektvary, komnata se stoletou mluvící lípou(značně mrzutou) a tak dále a tak dále. Největší a nejnádhernější místnosti celého hradu se říkalo Sál všech strašidel, a právě tam se měl konat Sjezd. Pro tento účel byl Sál vyzdoben svícny se svícemi, které nikdy nedohoří, obrazy kdekteré obludy příbuzné s královnou a semtam nějakou tou pavučinou, aby se hosté cítili jako doma. A nesmíme zapomenout na židle, speciálně zakouzlené tak, aby z nich nikdo neměl přesezené pozadí. V jídelně, pro tento účel byla vybrána ta největší, to vypadalo podobně, ale navíc tam byl velký stůl, týden předtím prostřený, to aby se na stříbrné nádobí trochu naprášilo a jídlo tak získalo lepší příchuť. Když už jsme u jídla, bylo by dobré zmínit královnin moudrý zákaz používání kouzel v kuchyni. Ne všechny kuchařky byly totiž dostatečně kouzelnicky vzdělané a královna rozhodně nestála o to, aby jejím hostům mizelo jídlo znenadání z talířů či snad dokonce rovnou z pusy, což se u nesprávně vykouzlených jídel někdy stává. Naštěstí byly kuchařky ve svém oboru vzdělány skvěle, a tak dusily, pekly, smažily a vařily o sto šest. Hosté se mohli těšit na takové lahůdky jako upírská polívka s uzenýma vraníma nožičkami, dračí kejty v omáčce ze sušených netopýřích křídel, nebo nakládané dračí oči. Nadešel den úplňku. Od samého rána všichni pobíhali po Kouzlově a kontrolovali, jestli je opravdu všechno nachystáno, jestli jsou připraveny komnaty pro zvané i nezvané hosty, jestli je dost jídla, jestli je uklizeno v garážích na košťata…Odpoledne se všichni včetně královny ujistili, že je však tak, jak to být má a odebrali se do svých komnat, aby se náležitě nastrojili. Pro tuto příležitost měla královna přichystány extra šaty. Byly jasně zelené, zdobené žlutými kvítky, protože královna byla víla a měla ráda veselé barvy. Dlouhé světlé vlasy jí Bleška rozčesala a na hlavu jí nasadila věneček z královniných nejoblíbenějších květin. Královna by jako správná víla šla nejraději bosky, ale uvědomila si, že k jejímu úřadu se to nehodí, tak si nazula zelené střevíčky z netopýří kůže. Sama Bleška byla nastrojená ve svém nejsvátečnějším otrhaném strašidláckém lajntuchu a vlasy měla zacuchané podle poslední módy. Hrůzomílie se dívala z okna, kdo už všechno dorazil. Zatím viděla, jak se po obloze řítí její pratetka Hartusilka na koštěti, ze severu letí hrabě Karel Sýkora v netopýří podobě a ještě si všimla nějaké rozmazané jiskřivé koule. Pomyslela si, že to musí být ten poděs Strachoprsk. Odvrátila se od okna a zavolala na Blešku : „Bleško, je čas! Doprovodila mne do vstupní místnosti.“ Bleška přicupitala a otevřela královně dveře. Hrůzomílie sestoupila po schodišti, prošla Chodbou bezhlavého rytíře a už viděla shluk lidu před dveřmi do vstupní místnosti. Jakmile ji shromáždění zpozorovalo, rozestoupilo se, aby mohla pohodlněji projít. Královna prošla uličkou a sama odemkla velké, těžké dveře. Za nimi už stálo několik hostů. Jeden z královniných poddaných, hejkal, zvolal na celou síň : „ Slyšte, slyšte, strašidla! Přichází vládkyně všech strašidel, královna Hrůzomílie!“ Poddaní i hosté se královně poklonili a Hrůzomílie přednesla úvodní projev : Má drahá strašidla! Jsem velmi šťastná, že vás tu všechna mohu přivítat. O tomto rituálu jsem se dočetla ve své velmi staré knize, kterou mi kdysi dávno věnovala má zde přítomná prateta Hartusilka z Rámusilova. Děkuji, teto. V té knize se píše, že pohovoří-li si významná strašidla o svých úspěších, utuží to přátelství a ostatní strašidla to přiměje, aby také v něčem vynikla. Musím však říci, že mé kuchařky, zahradníky, komorné a ostatní poddané nikdo poučovat o vynikání nemusí, neboť takovou pomoc, jakou mi poskytli při chystání této akce, jsem ani neočekávala. Takže vám všem přeji hezký večer a nyní mne následujte, nejprve vám ukážu vaše komnaty. Královna se otočila a vrátila se do Chodby bezhlavého rytíře. Pak vstoupila spolu se svými hosty do severního křídla hradu, kde se nacházely komnaty pro hosty. Nejprve byla ubytována prateta Hartusilka, v komnatě, která vypadala jako skutečná vílí jeskyně. Hartusilce se tam moc a moc líbilo, tak ji královna nechala zabydlovat a pokračovala dál. O kousek dál se nacházela komnata upíra hraběte Karla Sýkory, byla to dlouhá kamenná štola, kam se hrabě ve své netopýří podobě mohl pohodlně zavěsit hlavou dolů. Královna všem hostům vysvětlila, že až bude čas k večeři, pošle k jejich komnatě jednu svou služebnou, která je dovede až do hlavní jídelny. Sama se tam odebrala ihned, aby naposled překontrolovala, zda je vše podle strašidláckých pravidel. Pak rozeslala služebné pro hosty a na stůl nechala nanosit předkrmy a víno. Usedla do čela tabule a čekala, až všichni dorazí. Během okamžiku byli všichni hosté usazeni, jen sedm míst bylo volných. Také bylo všem divné, proč se kousek od stolu nachází takové prázdné místo. Královna si všimla rozruchu a povstala, aby vše vysvětlila. „Drahá strašidla, dnes je výjimečný večer a proto jsem si dovolila pozvat oblíbenou kapelu jménem Vřeštící kočka v roští, aby nám dnes večer hrála nejprve k jídlu, pak k poslechu a nakonec snad i k tanci.“ Pak se kouzlem otevřely dveře a do jídelny napochodovala čtyřčlenná kapela. Když se všechny čtyři podivné osoby usídlily na svém místě, promluvil kapelník. „Vážená královno, neméně vážení královnini hosté. Dovolte, abych vám představil náš soubor. Já jsem zpěvák, hejkal Ječák. Po mé pravici vidíte hejkala Rámusila, hraje na vozembouch. Po mé levici stojí čert Břink, hraje na tamburínu. A za námi máme vodníka Šosíka, který si při každém vystoupení musí máčet šosy ve vodě. Šosík hraje výborně na basu. Děkuji za pozornost.“ Obrátil se ke zbytku souboru, něco zabrblal a zase se otočil. Královna opět povstala a pronesla : „Děkuji. Vidím, má milá strašidla, že vám je stále divné, proč je tu sedm volných míst. Nuže, vězte, že jedno z těchto míst patří choleře Zdravěně. Famfáry a potlesk, prosím!“ Opět se dveře kouzlem otevřely a vstoupila cholera v jednoduchém, ale velmi elegantním bílém hábitu. Bylo vidět, že se stydí, a že je ráda, že může rychle vklouznout na své místo u stolu. Královna pravila : „Druhé volné místo patří bílé paní Leontýnce z Brtníku!“ Vstoupila krásná mladá dáma v bílých šatech, bílém špičatém klobouku a s kouzelnou hůlkou v ruce. Na všechny se krásně usmála a usedla vedle Zdravěny. „Třetí volné místo je přichystáno pro vodníka Tatrmana!“ Vešel energický, sebevědomě se tvářící vodník, přehlédl jídelnu, hlasitě pozdravil královnu a zasedl na své mokré místo. „Čtvrté volné místo nechť obsadí hejkal Hejkoň!“ Do dveří vpadl rozesmátý a rozcuchaný hejkal, na všechny se zazubil, zkušebně si zahejkal a spokojeně se uvelebil na svém místě. Královna chvíli přemáhala smích a pak zvolala : „Páté místo je tu pro upírku Hryzku!“ Zavřenými dveřmi prošla záhadná postava v černém…najednou si Hryzka odhalila obličej, zazubila se svými svítícími tesáky a pak odplachtila ke stolu. Poněkud děsivý vstup. Hrůzomílie se zatřásla strachy a poněkud nesměle řekla : „Na šesté místo ať usedne čarodějka Děsimíra.“ Vešla mladá, docela nečarodějně vypadající čarodějnice, pozdravila královnu a pak se usmála na svou kamarádku Hryzku. Sedla si vedle ní, asi se jí nebála. „Poslední místo máme schované pro čerta Belzeba!“ Vešel postarší čert, který nebyl na první pohled ničím nápadný, ale za chvíli si všichni všimli, že má strašně špinavé kopyto a nohu. Ale o tom až později. Hrůzomílie naposledy povstala a řekla : „Vítám nově příchozí! Nebojte se, všichni se včas dozvíte, proč jsem vybrala právě tato strašidla, nyní se ale dejme do jídla!“ Pokynula Vřeštící kočce v křoví, posadila se a začla jíst.

---