Úvaha 2 (rodičovská výchova)

25.listopadu 2007-Kroměříž

Úkol: „Rozvíjení vědomí je důležité, ale ten nejkrásnější dar, který můžou rodiče svým dětem dát, je rozvíjení svědomí.“                                                                                                                                John Gray

Výchova dětí  je jeden z netěžších bojů člověka, hned po boji se sebou samým. Dá se říct, že nikdo nevychová potomka podle svých představ. Do pěti let je vývoj dětí ještě poměrně ovlivnitelný, ale pak nastává doba, kdy pro jejich blaho nastupují do školek a škol. Tím jsou velmi individuálně nuceni adaptovat se do cizího prostředí a hlavně společnosti. Nechtěl bych se dotknout žádného rodiče, který dělá pro správnou výchovu první poslední, ale tato adaptace je zásadní příčinou, proč rozvíjení svědomí  z té větší části nezáleží na rodičích.

Společnost poslední léta zažívá markantní změny ve všech vědních směrech. Technologický bum 20. i 19. století umožnil objevit a vynalézt vše od sirek po vesmírnou stanici, kde žijí lidé. Auto, televize, střelné zbraně, antikoncepce, mobilní telefon, drogy, internet i organizace lidí s určitým zájmem či záměrem, to všechno působí na člověka, ať je to legální, či nelegální, ať je to správné, nebo špatné. Z dvaceti dětí se jedno dozví o drogách, druhé uslyší vtip zesměšňující tlouštíky a za týden to vědí všichni ze skupiny. Pokud se s tím dítě pochlubí i doma mamince, ona ho může napomenout, ale očekávaný výsledek, že se to nebude opakovat, se nemusí dostavit, protože: „ostatní ze třídy říkali... a Petr donesl... Zuzana měla... Radek umí... a já...“ Chování ve skupině si nutně vyžaduje srovnávání, napodobování, předhánění, a tak stabilita čistého svědomí se pomalu rozpadá, když jednotlivec začne dělat i ty špatné věci, aniž by věděl, že špatné jsou.

Musím ovšem souhlasit s panem Johnem Grayem. Když se rodiči podaří rozvíjet svědomí u svých dětí, je to krásný dar. Takovou nejúčinnější metodou je, řekl bych, dát dětem příklad. Nedělat špatné věci, a když se už něco špatného stane, cítit se vinný. V tom nejspíš budou nejlepší věřící lidé, kteří se řídí podle božího desatera, myslím si, že i pan Gray byl věřící. A když se člověk bude cítit pod dozorem něčeho vyššího, nadlidského, co určuje jeho další osud, neměl by dělat špatné věci, kvůli kterým ho bude trápit svědomí.

Přesto, přiznejme si, každý jsme dle nejlepšího vědomí někdy udělali něco, co nás vevnitř kousalo. A také každý určitě děláme něco, co nás netrápí, ale dělat bychom to neměli, protože tím dáváme špatný příklad všem dětem. I vzorný rodič nic nezmůže proti tomu, že jeho dítě vidí odpadky povalující se na chodníku a kolemjdoucí, jak ještě přikládají. Proč by zrovna ono mělo čekat, až půjde kolem koše? Zdrojem zábavy se pro něj může stát zesměšňování ostatních a pomlouvání, což známe i z bulváru. Všimne si, že se za každým třetím slovem musí říct „vole“. Později přijde na to, že nejlepší způsob, jak se zviditelnit, je porvat se s někým a vyhrát. Když dospěje, dozví se i z televize, že 30% adolescentů už v 15 letech mělo svůj první pohlavní styk a že je zbytečné pracovat, když je možnost pobírat sociální dávky. Když dívka otěhotní i přesto, že bere pravidelně prášky, nechtěné dítě si nechá vzít, což je jednoduché. Anebo, když vychovává chtěné, řídí se heslem, kdo nekrade, okrádá svoji rodinu. Trápí někoho svědomí, když je to všechno tak normální? Tak obyčejné?

Jednotlivec nic nezmůže proti tomu, aby se to změnilo. Adaptace je zkrátka jediné, co mu zbývá. Kdo na to nepřijde už jako dítě, přijde na to později. Doporučuji všem, aby k té své adaptaci přibrali i trochu optimismu a hlavně kompromisu. Nepodléhejme špatnému světu. Když si vytvoříme kompromis, nemusí to dopadnout až tak zle.

Pavel Mucha