Temná duše - 2 - Duše patřící démonovi

Draiman se tiše posadí na postel. Přejede si rukou po holé lebce. Tiše prokleje své sny, které mu nedají spát. Nerozumí jim, nechápe je a pořád z nich nemůže najít cestu. Vedle něj se něco pohne. Přetočí tam svůj pohled. Zie, ležící v jeho posteli, tiše oddechuje. Zúží mírně své oči. Nepotřebuje, aby se teď probudila, že? Pozvedne dlaň a položí ji těsně nad Ziein obličej. Zavře oči a zašeptá pár slov. Z jeho dlaně vyletí černý obláček, který se rozprostře po jejím obličeji. Odtáhne svou ruku pryč. A konečně bude klid. Vstane a přehodí přes svoje tělo černý hábit. Kapuci si nechá na zádech. Potřebuje teď, aby mu bylo vidět do tváře. Zie se přetočí na druhý bok, aniž by se probudila. Postaví se doprostřed své temné ložnice a roztáhne ruce. Mírně skloní hlavu a místnosti naplní slova, kterým rozumí jen Zasvěcení a Draiman je jedním z nich. Pod jeho chodidly se začnou do stran roztahovat bílé obrazce. Některé se vytratí, stejně jako se zjevily, ale některé zůstanou na nějakém určitém místě. V délce démonových rukou se vytvoří velká kružnice. V jejím středu stále poletují zvláštní obrazce. V polovině šíře jeho rukou se utvoří druhý kruh. Uprostřed malého kruhu a přesně pod démonovými chodidly se utvoří pentagram. Démon vystoupí pomalu z kruhů. Bílé světlo vybuchne a změní se v tmavě rudou. Draiman si přejede dlaní po piercingu, který má v bradě. V pentagramu se objeví průzračná postava. Je to mladší muž, s dlouhýma rukama, krátkými asi hnědými vlasy a stejně temnýma očima a delší bradkou. Hned jak spatří démona, usměje se. ,,Vždycky si taky rád pokecáš po souloži, co?“zkříží ruce na hrudi. Draiman jen prudce mávne rukou. Nemělo cenu probírat jeho sexuální život a sám na to neměl chuť. Stále se Zie věnovat bylo jako za trest. Ale co vybral si to sám. ,,Je v posteli alespoň tak dobrá, jak vypadá?“zkouší mu nakouknout přes rameno muž. Démon se pomalu otočí. Zie se zrovna opět přetočí na druhý bok. Tiše prozkoumá její ženské rysy, které se z větší části schovávají pod dekou. Aniž se otočí, odpoví: ,,Je to upírka. Co si myslíš, že ode mě hlavně potřebuje? Ode mě sex, ale od lidí jen krev. Je prostě nenasytná,“ Postava stojící v kruhu zúží oči. ,,A navíc mě znáš, já upíry moc nemusím,“ ,,Takže tvé choutky jsou stále neukojeny,“pokývne chápavě muž. Draiman se zašklebí. ,,Ale nezavolal jsem tě, abych s tebou probíral svou sexualitu nebo Zie, potřebuju se od tebe něco dozvědět,“ Muž spustí ruce podél těla. ,,Ještě než se začneš ptát, tak mám pro tebe taky jednu otázku. Proč jsi mi, sakra, neřekl, že mě zabiješ, abys dostal duši?“ Démon se konečně za celý večer rozesměje – takovým chladným a skoro i tichým sykotem. Muž v kruhu jen hodí ne moc veselý obličej. Ale nic neřekne. ,,Protože kdybych ti řekl, nemohl bych se teď tak upřímně zasmát,“ Byl spokojen, protože muž v pentagramu už nic neřekl. ,,Chester nám utekl, moje lidská duše,“ Démon sleduje, jak se tvář muže stáhne překvapením. Takže on v tom prsty vážně nemá. Zná už ho dlouho na to, aby mohl říct, že on o tom vážně nic neví. ,,Jak utekl, sakra? Vždyť jste ho chytili, není možné, že by odsud utekl,“položí si nevěřícně ruku na hlavu muž. ,,Jak utekl?“ ,,Právě v tom je ten háček. Moji a Zieiny lovci ho sem přivedli, sám jsi byl při tom, pak si s ním Zie chvíli hrála. Když do něj bodla mojí dýku –“ ,,Budiž mu zem lehká,“ uchechtl se muž. Draiman jen zavrtí hlavou a vrátí se zpět ke svému vyprávění: ,,On se potom konečně přiznal, že zabil ty upíry, o kterých Zie mluvila. No a potom zmizel i s mojí dýkou v hrudníku. Jediné, co po něm zůstalo byla krev a černý sliz,“ ,,Černý sliz?“podiví se muž a promne si bradu. ,,Nejsou tohle vaše – tedy démonů – smysly? Oheň, chlad a sliz?“ Věděl o čem mluví. Každý jeho démon měl nějakou vlastnost – čili smysl -, kterou ovládal. Někteří se stali vládci černého ohně, jiní dostali moc vládnout nad chladem a někteří zase černý sliz a je i pár jedinců, těch je vážně hodně málo, kteří si zamilovali a jejich sílou jsou pavouci a černé pavučiny – o těch naštěstí muž v pentagramu nevěděl. On sám vlastní každý z těchto smyslů a je taky jediný, koho zná, že vlastní černý sliz. Všechny démony má pod palcem a neznal žádného, který vlastní tento smysl. Zbývá mu jediná věc, kterou musí udělat. Najít toho neznámého démona. ,,Nemám rád, když se zamyslíš. Promiň, ale já opravdu neumím číst myšlenky,“odkašle si muž. Draiman se probudí ze svých myšlenek a podívá se mu do očí. ,,Sorry. Jak to, že nevíš s kým z mých se Chester seznámil? Vždyť jsi mu nejblíž,“ Muž pokrčí rameny. ,,Jsem v šoku stejně jako ty, Draimane. Netušil jsem, že uteče. Myslel jsem si, že bude konec, ale jak to vidím, naše divadélko pokračuje dál. A navíc s tímhle překvapením, které Chester udělal, jsem neměl nic společného a on mi nějak zapomněl říct, že něco takového chystá. Je to divné, ale o žádném jiném démonovi nic nevím,“ ,,Kdo jiný by mu pomáhal?“ ptá se spíš sám sebe démon. Je mu jasné, že musí hledat, ale jak to vysvětlí Zie? Asi bude muset říct pravdu. Je moc zvědav, jak se bude tvářit, až jí řekne, že je ve městě jeden démon, kterému nerozkazuje. Už si představuje její vítězný úsměv a co teprve keci. ,,Co myslíš, že bude dál? Zůstanu jako tvoje duše?“ rozhlédne se kolem sebe muž. Draiman zavrtí hlavou:,,Pokud to Chester přežil, tak první věc, kterou bude chtít udělat, bude ta, aby oživil svého nejlepšího přítele a ty pak zjistíš, co a jak se děje,“ ,,No jo a co když to neudělá?“poškrábe se na hlavě trochu vystrašeně muž. Démon se pousměje. Nechce na sobě dát znát to, co se mu honí v hlavě. Co když to neudělá? Nechce nad tím přemýšlet, prostě to udělá. ,,Udělá to,“ ,,A mám ještě poslední otázku, Draimane,“ Kývne, aby ji položil. ,,Bolí hodně, když se duše vrací do těla?“ Draiman se podruhé za celou noc rozesmál a Zie dál spala jako mrtvá.

---