Temná duše - 4 - Nová práce

Odhodím nedopalek na zem. Vypustím ze svých unavených plic cigaretový kouř a beze slova se podívám po měsíci. Tiše se pousměju. Měsíc – plný síly, magické moci. Jak moc ho mám ráda, ukazuje mi věci, které získávají skryté, když nesvítí. Díky za tebe, Mistře Měsíci. Zvednu si límec u svého koženého saka a zastavím se, stálým úsměvem na tváři, před barem, nad kterým svítí červený neonový nápis Dlouhá nožka. Jak poetický název pro striptýzový bar. Někdy mě Jack prostě překvapuje. Ale proč se vlastně tvářím překvapeně? Jackovou specialitou jsou vždy ta nejnevhodnější místa. Ještě než vejdu rovnou dovnitř, zaměřím svůj pohled do tiché postranní uličky, kde si všimnu malé dětské postavy, stojící u zadní popelnice. Bez mrknutí, svých modrých dětských očí, se mi dívá do mých. Těsně nad pravým okem má hlubokou krvavou ránu, která se jí táhne přes celý obličej. Zaschlá krev na její bledé tváři mi připadá jako špína. Natáhne ruku směrem ke mně. Chudinka. S povzdechem sklopím oči. Je mi to líto, zlato. Mám teď práci, ale pokud se z toho nic nevyklube, přijdu za tebou. Promiň. Snažím se, aby moje myšlenky přečetla. Nevím, jestli se mi to vede. Konečně vejdu dovnitř. Je tu teplo. Ochranka, stojící ve dveřích, za mnou zavře dveře. Jen mu pohledem poděkuju. Znám to tady. Tiše se rozhlédnu po místnosti. U každého stolu sedí nějaký muž v saku nebo žena ve večerních šatech. Svým oblečením se sem teď vážně nehodím. U tyče se teď svléká ze svých latexových šatů blonďatá dívka. Tipovala bych ji tak na dvaadvacet. Rozhazuje úsměv na pány sedící nejblíže k pódiu. Každý z nich mává v ruce s nějakou – určitě velkou – bankovkou. Pousměju se. ,,Pan Welling na vás čeká v zadním salónku,“hlesne mi trochu nahlas do ucha hlídač, abych ho přes hlasitou hudbu slyšela. ,,Děkuju,“poděkuju bez pohledu za sebe. Přecházím po místnosti. Někdy bych si taky přála mít takovouhle normální práci. Jistě není to normální práce, ale řekněme, že určitě si vydělají více peněz než já. Těsně u mě se zastaví dívka v černočerveném korzetu s podvazky. Zvednu k ní oči. Na hlavě má černé dready. V očích má rudé plamínky a to myslím doslova. Tiše zúžím oči a usměju se. ,,Doufám, že jsi přišla za mnou,“nakloní se ke mně opravdu velice blízko. Do plic se mi dostane její parfém. Ano, démonka se nezapře. Fascinuje mě, že jich je tady ve městě tolik. ,,Jindy, Denny. Dneska jsem tady kvůli práci,“ ,,Škoda. Budu tě čekat,“přejede si jazykem přes rty. Někdy proklínám svojí povahu. Dokážu se vážně zaplést s kýmkoliv. Ale zase být bisexuálkou, má někdy své plus. Nikdo by se tohle neměl dozvědět. Projde kolem mě. Trochu si oddychnu. Sliby – chyby. Když zvednu oči, všimnu si Jacka, který na mě mává ze zadního salónku. Na tváři má opravdu velký úsměv. Je to jeden z těch, které se nazývají ,,od ucha k uchu“. Tiše si začnu nadávat. Viděl mě. Všimnu si, že těsně vedle něho sedí se skleničkou šampaňského v ruce nějaká krátkovlasá striptérka. Její jméno si opravdu nevybavím, ale je mi jasné, že už jsem s ní taky něco měla. Někdy se proklínám, že jsem sem někdy zavítala. Posadím se naproti Jackovi. V očích mu svítí radost a určitý pocit nadřazenosti. No, hošánek viděl něco, co se mu nenaskytne každý den. ,,A já jsem si myslel, že jsi tu nikdy nebyla. A tady moje milá Gill mi prozradila, že jsi tady docela často,“uchechtne se a pohladí Gill – konečně si na ni vzpomenu – po stehně. Zašklebím se na ni. Její úsměv se nějak vytratí. Vím, co je zač. A ona si to asi uvědomila taky. Asi i ví, co všechno ji mohu udělat, když mě naštve. ,,Nech nás o samotě,“syknu naštvaně. Gill prudce vyskočí a odběhne někam pryč. Jack se zatváří trochu uraženě. Ale po chvilce se mu jeho úsměv vrátí. ,,Tak jak to že jsi mě sem nikdy nevzala? Je tu tak milá společnost,“ ,,Jacku, neřeš to. Prostě to jsou úlety, o kterých už nechci slyšet,“mávnu rukou, aby to nechal být, ale je mi jasné, že mi to bude připomínat ještě dlouho. Prohlédnu si jeho obličej. Podle mého osobního názoru mohu říct, že je to bohatý člověk – vykořisťuje jen mě, protože si bere hodně velkou provizi z mé práce – a přitom pěkná svině – dokáže z člověka udělat toho největšího slabocha a využívá člověka, jen dokud mu k něčemu je. Prostě zaměstnavatel jak má být. ,,Máš pro mě něco?“ ,,Zatím nic, Terry. Jediné, co mi teď přišlo jako nabídka bylo oživování pro nějakou starou vdovu. Něco kvůli závěti. Ale tam jsem poslal Toma. To přece zvládne sám,“poznamená, aniž by se na mě podíval. Sleduje totiž za mnou začínající striptýz. Chlapi. ,,Proto jsi chtěl, abych sem přišla?“podepřu si hlavu rukou. Mávnu mu přitom rukou před obličejem, aby mě začal vnímat. ,,Ne,“odpoví stroze a konečně se mi podívá do očí. ,,Chtěl jsem ti jen říct, že ti chci zvednout plat o deset procent,“ ,,Za co jsem si to zasloužila?“podivím se. Ani mě nepřekvapilo, že tohle chce udělat. Mluvila jsem s Tomem o tom, že mi začíná vadit, jak nás Jack tahá za nosy a nedává nám vůbec žádné peníze a že pokud se to nezlepší, tak odejdu. Bylo mi jasné, že se to k Jackovi nějak dostane. A jelikož já jsem jeho trvalý příjem, bylo mi jasné, že nám přidá. Neumím si představit, jak by financoval svojí vilu v centru, kdybych odešla? Mám ho přečteného. Nadechne se, aby něco řekl, když v tom se mu v kapse jeho černého a pěkně velkého saka – žádný hubeňour to totiž vážně není – rozezní mobil. Vytáhne ho z kapsy a s elegancí v tváři ho zvedne. Nestačí se ani představit a jen poslouchá. ,,Ano, pošlu ji tam. Dobře, budeme čekat,“odtáhne si mobil od ucha a vrátí ho zpět do kapsy. Vypadá to, že dneska dostanu novou práci. Tak jsem sem nepřišla jen tak. ,,Potřebuje někdo mé cenné oživovatelské schopnosti?“našpulím rty a divoce zamrkám. ,,Kdy naposledy jsi vyvolávala duši, kterou ukradl démon, Terry?“

---