Bar ztracených duší

Zašel jsem do baru ztracených duší
kde barman lebku má místo své hlavy
už štěstí nehledám, vím co se sluší
zde lidé zmírají bez obavy

Modrý dým básníci prostorem šíří
naproti postava zvláštní, i známá
ve spolku ztracených, životem hýří
smrtka je vítaná, ctihodná dáma

Kapela hraje svůj noční monolog
hudby té nezvyklé, tóny už znám
z květů zla, i z bezcenných slok
radost i smutek obvykle mám

Kytara zpívá nám bluesové tóny
při stínech večera, ze světel umělých
s Baudelairem slyšíme umrlčí zvony
pálíme ostatky Máchových knih

Hledáme prozření ze světa ticha
ve smutku kouře opiového
Srdce se těla ptá, zda ještě dýchá
a pak se radši vzdá úkolu svého

S přízraky tancujem v krvavých polích
když láska říká nenávisti
zmučme je ke smrti, tak hurá do nich
spálené knihy nelze dál čísti

Hromádka popela zbyla. A strach
dávno jsme dílo své dokončili
Zmučeni nadějí, konec všech snah
už jenom prokletí básníci zbyli

Prokleti osudem, píšeme verše své
Sisyfos tahá svůj úděl dále
s Charlesem víme, o co tu stále jde
Láska? Toť zklamání neustálé

---