Chtěl bych...

Zavřené oči a ústa roztažená v úsměv a kolem mě jen tichá noc. Poznávám tu tvář její krásné vlasy jak chladně se na mě dívá. Asi mě nepoznává, asi neví kdo jsem. Jsem to já, copak mě neznáš? Rád předstírám že patří mě, že mě objímá. Chtěl bych to vrátit zpět, ale nemůžu protože neví kdo jsem, snad je to jen sen, ano snad jenom sním.
Bože, ty nevíš jak trpím, myslíš si že je to proto že jsem zestárl?
Je pravda co mi kdosi řekl? Že jsi brečela když jsem odcházel? Ale ty přece víš že jsem to nechtěl, že to nebyla moje chyba. Vždy jsi měla ráda může sobecké a chladné, copak si nepamatuješ.
A přesto že mám oči zavřené tak slyším a cítím tvůj chlad když jdeš pryč a necháváš mě v tom temném chladu ležet na kovovém stole. Věř mi, že je to poprvé  a navždy.

---