Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Svátek otců

03. 10. 2009
5
6
530
Autor
Savior

Uložil jsi mě, zhasnul jsi světlo Opatroval jsi mě a uspával po nocích Malým dívkám záleží na věcech jako je tahle

 "Veselé vánoce, pane, veselé vánoce."

Zdvyhl jsem hlavu a chvíli zíral na dvojici starých lidí předemnou. Byl to zřejmě manželský pár. Drželi se pevně za ruku. Žena v hřejivém kabátku držela svého muže za ruku a hladila ho po žílách na zápěstí.
Nevěděl jsem přesně, co mu mám odpovědět. Jen jsem přikývl a dál si hleděl svého.

 "To máme, ale, hezký den, viďte?"usmíval se. V jeho úsměvu bylo něco hřejivého a jasného. I když byl zřejmě zmožen lety, a jen tak tak došel do lékařské ordinace, jeho život byl naplněn láskou a štěstím.

Jak snadno se dá život lidí odhalit.

 "Pane Bouška, ano, jste na řadě."

Jeho žena mu pomohla vstát a pak se vrátila na místo naproti mě. Poplácala mě po koleni.

 "Moc se za něj omlouvám, pane. Nevadilo vám to? Víte, on už měl menší mrtvičku a doktoři u něj zjistili Alzheimerovu chorobu. Není to vážné natolik, aby zapomínal kdo jsme, ale někdy si plete dny, víte? Dneska je 21.června, pane, ale on má Vánoce. Takhle to chodí často. Jednou se vzbudil a vzpomněl si, že je štědrý den. Museli jsme začít péct, chystat vánoční stromeček a dárky. Ono to není zase tak hrozné. Zavolala jsem dcerám, máme dvě, a ony přijeli na pomoc. Vyšel z toho docela prima den. Rodina byla pohromadě a všichni jsme se moc bavili. Druhý den se zase vrátil do reality a všechno bylo v pořádku."usmívala se někam směrem za mě. Zřejmě vzpomínala. Pak se opět zadívala na mě a znovu mě poplácala po koleni, aby přilákala moji pozornost.

 "Takhle máme každý týden dušičky, někdy Vánoce, jindy Velikonoce. Nepřijde mu vůbec divné, že na vánoce kvetou stromy, nebo, že na Dušičky je hřbitov úplně prázdný. Pokaždé zavolám dcerám a ony ochotně přijedou, aby nám se vším pomohli. Víte, alespoň vidím pravidelně vnoučata. Dvě holčičky a dva kluky. Jsou naše radost. My už to vlastně berem všechno jako svátek otců, víte."

Po chvíli její muž vyšel z ordinace. Usmíval se na celé kolo. Pomohl vstát své milované ženě a galantně jí přidržel dveře, když odcházeli. Drželi se přitom za ruku a vypadali, jako kdyby se právě včera poznali.

Zřejmě dnes slaví svatého Valentýna, svátek všech zamilovaných


6 názorů

Bíša
19. 07. 2010
Dát tip
Je to takové velice lidské!

...milé

JPat
06. 10. 2009
Dát tip
Tento příběh především pohladí po duši. V dnešní uspěchané době, kdy na sebe nemají čas ani příbuzní a rodina, je tohle malý zázrak v mezilidských vztazích. Autor nám chtěl připomenout, že dobré rodinné zázemí je předpokladem šťastného života. K čemu mi jsou poslední výdobitky techniky nebo drahé zájezdy po světě, když se nemám komu svěřit se svými problémy. Štěstí si za peníze nikdo nekoupí. Škoda jen té češtiny. Přesto dávám typ.

Beed
05. 10. 2009
Dát tip
Milé, moc milé...* Závěr moc hezký. Několik chybiček by se našlo, ale nic hrozného. Pár čárek, překlepů... :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru