Dračí bratři

Pod temným pohořím se rozkládala široká sopečná pánev, kterou brázdilo malé údolíčko, jako nejhlubší vráska na její ohyzdné tváři. Nežilo zde nic. Žádná zvěř, žádné rostliny, ani hmyz nebo pták. Vypadalo to jako by tu nebylo nic, co by mohlo jen trošičku dávat najevo známky života. Mrtvá scenérie odpuzovala a temné sopečné kameny vyvrženy z hlubin pekla byly ostré a nebezpečné, stejně tak jako tyto končiny byly zrádné a pusté. Ani po nejhlasitějším volání byste se nedovolali pomoci žádného živého tvora. To pohoří se sopečnou pánví se rozkládá asi tři sta mil od hranic Keldorfu se zemí Stínu, se zemí jíž vládl Temný pán. Nezdálo by se vám tu nic podezřelého, ale po jediném pohledu do údolíčka byste změnili názor. Tam bylo totiž poměrně živo. Asi uprostřed se krčilo rozestavěných na dvacet vojenských stanů, kolem pobíhalo poměrně velké množství vojáků a lovců. A uprostřed tohoto tábora ležel na suché sopečné zemi drak, přikovaný řetězy a dlouhými silnými skobami, zaraženými hluboko do země. Byl celý hnědý a poměrně mladý. Drak vypadal silný a měl ušlechtilou hlavu a nádherně čisté modré oči. Ze stanu postaveného nedaleko se vynořily postupně tři postavy a směřovaly k drakovi. Byly vysoké, mohutné, všechny v dlouhých hábitech se širokou kápí, která úplně zakrývala obličej. Stoupli si před draka a jedna z nich vytáhla zpod hábitu dlouhou kostěnou dýku. Byla pravděpodobně z dračí kosti, protože taková dýka lépe projela dračí kůží než obyčejný kov. Začali něco mumlat v nesrozumitelné, lidem neznámé řeči. Ten prostřední napřáhl dýku, zjevně s úmyslem probodnout drakovu kůži. V okamžiku kdy už dýku skláněl mu však spadla hlava, oddělena od zbytku těla čistým řezem. Když tělo dopadlo se žuchnutím na zem, místo muže v hábitu stál mladík. Měl na sobě šaty z dračí kůže.Hnědé kalhoty a hnědou loveckou vestu se zlatým lemováním. Zdál se silný a byl statný a urostlý. Dlouhé, tmavé, na ramena rostlé vlasy mu spadaly do obličeje. Byl velmi hezký a ušlechtilé hnědé oči měl výhružně přimhouřené. Ruce měl bojovně rozpažené a v pravé držel nádherný meč, jehož čepel byla poseta elfským písmem a na krásné, zdobené rukojeti byl znak draka. Ten meč byl ukován v dračích plamenech a kalen dračími slzami. Tento meč byl proslaven jako zabiják démonů.   

„Kde je?“ zeptal se mladík výhružně.

Muži v kápích odkryli plátno halící jim tvář, a objevily se ošklivě popálené obličeje, zkroucené do vzteklého šklebu.  

Než však stačily jakkoli zaútočit, tak je chlapec jediným ladným švihnutím oba přeťal v polovině těla.

„ Kde je ?!“ zařval již tentokrát výhružněji.

„ Hledáš mě?“ Ten hlas zazněl chlapci za zády. Otočil se a spatřil obrovského rohatého tvora, jehož temně fialová kůže hrála svaly a páchla jako zdechlina. Chlapec se usmál.

„Už nás nebaví hrát si Grobe!“ řekl chlapec výhružně.

„ Bez svého draka nejsi nic.“ zasyčel démon a ušklíbl se.

Chlapec zavřel oči.

„Fixi!“ V tom okamžiku se drak poprvé pohnul. Zvedl hlavu a otočil ji na Groba. Pak nastejno s chlapcem, v ten samý okamžik otevřeli oči. Místo očí však na démona pohlédly plameny té nejčistší barvy dračího ohně. Drak se zvedl a bez sebemenší námahy přetrhl řetězy jimiž byl  připoután k zemi.

„Myslím, že jsi nám vlezl do léčky.“ konstatoval suše drak. „ Myslel sis, že Mall-Tor a Fixius se nechají vláčet po pustinách země Stínu věčně?“

„Taky to bylo vaše poslední putování.“ řekl Grob a hlasitě se zasmál hrdelním hlasem, který zalézal do morku kostí. „ Na ně vojáci!“

Několik mužů uposlechlo a ihned bylo spáleno ve Fixových plamenech. Ostatní vidíce účinky dračího dechu se okamžitě rozutekli do všech světových stran.

Mall-Tor se usmál. „ To má být ta vaše velká a silná Temná armáda?“

„Červe!“ zařval démon a rozmáchl se obrovskými fialovými prackami proti mladíkovi.

Ten mrštně uskočil a z otočky tnul démona do zad blyštícím se mečem. Reflexivně se přikrčil a tam kde měl před okamžikem hlavu se zuřivě prohnala Grobova tlapa.

Fixius se natáhl na zem a díval se s živým zájmem na zápas.

Ke slovu se dostal Grob. Mall-Tor se nemohl dostat k útoku a stále se jen bránil výpadům velikého, smradlavého démona.

Podíval se na draka, který si mezitím podepřel pohodlně tlapami hlavu a sledoval jejich počínání jako by byl někde na gladiátorských zápasech.

„Nechtěl bys mi trochu pomoct?“ řekl nakvašeně.

„Ale on tě urazil.“ odpověděl drak. „ Musíš mu dokázat, že draka nepotřebuješ.“ dodal a škodolibě se ušklíbl.

Chlapec jen odevzdaně zakroutil hlavou a hbitě vykryl další ránu.

„Jen pojď červíčku. Teď rozšlápnu tebe, a pak i tvého draka“ zařval démon a odhodil Mall-Tora daleko od sebe. Ten dopadl na nohy a kousek se svezl po zemi.

Podíval se na démona skrz potem slepené vlasy a řekl docela pobaveně. „ Kdy už pochopíte, že to není můj drak, ale můj bratr.“ Jakmile to dořekl jediným skokem se přenesl k démonovi a vrazil mu meč až po rukojeť do hrudi. Opřel se oběma nohama o slizké démonovo tělo, přikrčil je a pak je prudce narovnal držíce se oběma rukama meče. Meč vyjel z rány a Mall-Tor se saltem přenesl o kus dále, kde přistál do pokleku a pozoroval jak se démonovo tělo pomalu mění v prach.Teprve teď když démon padl, vyhasl plamen v jejich očích a už nevypadali tak hrozivě.

„ Děkuji za pomoc bratříčku.“ řekl mladík narážlivě, když procházel kolem ležícího obra.

„ Nemáš zač bratříčku.“ řekl drak s úsměvem.

Mall si dřepl vedle draka, opřel se zády o jeho tlapu a začal si vyklepávat sopečný písek a prach z oblečení a bot. Když vyklepával druhou botu, odevzdaně a unaveně si opřel hlavu o drakovu drsnou, šupinatou kůži a řekl, nyní už mnohem mírnějším tónem.

„ Možná si potřebuji odpočinout.“

„Už se po téhle zemi pachtíme mnoho měsíců a padlo pod našimi tlapami již velké množství démonů a jejich pochopů.“ konstatoval drak. „ Mohli bychom si dát pausu.“

„Chtěl bych se podívat do Kamavu,“ řekl Mall s povzdechem „podívat se na strýčka Alltara a na krále.“

Fixius se usmál. „ A na princezničku se nechceš podívat?“

Mladík se na moment začervenal, ale dodal popravdě. „ Ach ano. I na Elissu bych se rád podíval. Bude jistě krásná.“

„Ó ano to nepochybně bude. A jistě se bude zajímat o špinavého a užmoulaného kluka.“ zasmál se Fixius hlasitě. „Kdybys jí řekl, že jí miluješ, pak by se ti již konečně byla schopna podívat do očí.

„ Jak můžeš vědět, že je to láska?“ ohradil se Mall.

„Protože vnímám tvé pocity, stejně jako ty vnímáš ty mé, to moc dobře víš.“ pravil na to Fixius. „ A protože jsem moudřejší než ty, lidské mládě.“

Mall-Tor se jen ušklíbl. „ Ano můj starší bratříček ví vždycky všechno nejlíp.“

„Občas bych ti rád připekl zadek, jen škoda že ti dračí plamen neublíží.“ řekl drak naoko vážně a podrážděně.

„Asi nevíš, že mám tvé srdce chytráku.“ řekl Mall, vyplázl na Fixia jazyk a instinktivně se skryl před plamenem, který na něj přilétl. Ihned se narovnal, aniž by měl sežehnut jediný vlas na hlavě a řekl. „ Tak dobře máš pravdu, možná to je láska.“

O 20 let později