Příroda léčí

krása. Maně se mi vybavily verše klasika na louce při svitu měsíce tančily spolu da zajíce a také koroptev ten tančil nejvíce Rozhodně si autor(ka?) zaslouží velkou pochvalu za mravní ponaučení, které svým dílem dává: žádné léky, žádný bílý kruh bezpečí (kterým tak ráda vyhrožuje naše desetiletá dcera), ale kontakt s živými tvory, pohlazení po srsti (zvířátek, ne děvčátka!!!) dokáže vrátit víru v náš veselý a barevný svět. Ještě že se ceremoniálu v závěrečné sloce neúčastnil ten odporný brouk hovnivál. To by celé vyznění bylo na h.... tedy na nic. (p)

Wow... a já si myslela, jak je to dílo "dokonalý" =D To samozřejmě myslím ironicky ;) Je vidět, že jsem už na písmáku pár roků nebyla.

Autorka je rafinovanou humoristkou. Jsouc sama Nakažlivou Chorobou, předkládá čtenáři nezištně lék formou poezie, neboť nejen lékař, ale i smích léčí. A to bez regulačního poplatku. Humor v latině znamená vlhkost nebo tekutinu. To dává smysl každému, kdo už někdy smíchy brečel, nebo se smíchem počůral. Při smíchu se vyplavují z mozku hormony štěstí - endorfiny, které odplavují z mysli starosti, smutek a nudu. Díky tomu si lidé procvičují lícní svalstvo, stimulují krevní oběh a masírují bránici. Stokrát se zasmát je stejné, jako deset minut veslovat. Kdo se směje, nemusí chodit do posilovny. Existuje ale i veselost bez zjevného důvodu. Nejčastěji jde o psychickou poruchu, vdechování oxidu dusíku nebo kouře z konopí. To však jistě není autorčin případ. Nebo se pletu? (P)

báseň není všechno, co se rýmuje.

úvahu o tom, co dělají v létě saně na nebi, když ještě sob Rudolf ve stáji a Santa Klaus drží siestu, to nechám na laskavé úvaze svých kolegů z SL.

A to když si představím, že ta veverka myškám mávala rovnou ocasem... Nicméně hlubší kritika by měla být zevrubnější, pokusím se: Je krásný a sluneční den, zvířátka lesní již vylézají ven. Veverka s pozdravem zamává do dáli, aby se myšičky vylézti nebály. - Řekla bych, že zvířátka se nebojí vylézat ani za počasí ošklivého, nic jiného jim nezbývá, jinak by pochcípala hladem, myslím, že to mávání veverčího ocasu tento proces neodstartovává, u myší už vůbec ne, ty jsou čiperné celý rok, když ne na poli, tedy někde po stodolách jistě. U řeky tam dole v překrásném kvítí, medvídě motýla - myslí že chytí. Motýl však s úsměvem škádlý ho dál, kdo by se toho – prďoly bál. - Medvídě motýla? Že by nějaký nový entomologický druh? Tohle by chtělo přezkoumat minimálně stranou zelených, když už ne rovnou odborníkem na hmyz, no ale nevadí, stejně to je jen nějaký prďola, který škádlÝÝÝ (ach, ta čeština...) Na louce rozkvetlé pasou se laně, nad nimi brázdí - oblohu saně. Hovnivál pokropí květ a ten zvadne, no kdo tím smradem, kdo nepadne. - další příspěvek do na Písmáku stále častěji vídané tzv. fekální lyriky, tentokrát se s tím autorka nepáře a rovnou nazývá věci pravými jmény. Ale možná by překvapilo i již zmíněné entomology, kdyby viděli hovnivála močit... Já kráčím dál tím překrásným krajem, né žádným uřvaným, zhýčkaným davem. Došla jsem na okraj veliké propasti, vidím tam holčičku - botičku si leští. - Autorku však smrad způsobený hovniválem neodradí, aby se v tom smradu nevydala na procházku, slečna bude zřejmě fajnšmekr, a nejen ona, i holčička, která se vydala do hovniválem navoněné přírody leštit si střevíce. Pláče a nařiká, sejdu k ní blíže, po skále zarostlé – do té spíže. Přicházím k ní a ptám se proč pláče, říká že nerada do hrobu skáče. - Holčička bude asi astmatička, která to s tím smradem špatně odhadla, pročež teď pláče (taková rýma je mrcha), protože si nerozvážně šla do takto "vonného" kraje nejen čistit obuv, ale si tam dokonce i udělala spižírnu na potraviny - a kdo to teď má jíst? Bylo by asi lépe skočit rovnou do hrobu, ale tam ona skáče nerada (patrně s tím má z dřívějška nějaké neblahé zkušenosti z prvních pokusů o skok - mohla by to být i zajímavá atletická disciplína - když se skáče o tyči, do výšky, do dálky, mohlo by se i do hrobu) Stín ji vzal maminku a ona ji hledá, po slovech lape – je úplně bledá. Ze zhora však na ni tedkon už dohlíží, ,,dceruško má milá, stín se k tobě blíží“ - Krajem se zřejmě tak mocně roznesl hovniválův příspěvek k aromatickému ovzduší, že ze všeho živoucího zbyly jen stíny, které se blíží. Napadlo mě, že pokud si toto dílo přečte někdo z Ministerstva obrany, bude hovnivál chován ve velkém ve vojenských laboratořích za účelem výroby nové biologické zbraně. Medvídě, motýlek, veverka, myšičky, vkrádaj se do mysli té malé holčičky. Upřímně sleduje ty lesní zvířátka, už nechce zavírat za sebou vrátka. - Správně! Potřeba pranýřovat tu vlezlou přírodu je zde podchycena v plném rozsahu, což chválím, protože nelezu-li do chalupy já zvířeně, nemá co ona lézt do příbytku mého, a to ani tehdy, když nechám otevřená vrátka či domovní dveře. Provaz již sundavá z velkého stromu, s úsměvem kráčí – směrem domů. Děkuje zvířátkům za srovnání v mysli, svíčky v její mysli díky nim nezhasli. - A zde došlo k rozuzlení celého příběhu: dívčina chodila do lesa krást dřevorubcům provazy původně určené na stahování klád na jednu hromadu. Se svíčkama by při tom měla opravdu manipulovat velmi opatrně, když je v lese, protože jak známo, otevřený oheň svíčky by mohl způsobit rozsáhlý lesní požár. (Pozn. autorka by si mohla ve volných chvílích zopáknout shodu podmětu s přísudkem, aby jí svíčky konečně zhaslY!) Bez rozpaků přidávám i (P)

to je masec čéče. stále se zde rojí další a další BÁSNIČKÁŘI.

Nakažlivá chorobo, děkuji za prosvětlené poledne. Však my se ve Stupid Lize ještě potkáme Tip.

tak jako jestli je to nakažlivý, tak se máme na co těšit:) Neboj, jen Tě škádlým;) Teď vážně. Tohle je přímo zakázkové dílo do Stupid Ligy, děkujeme autore! Takto to má vypadat:) Medvídě motýla je nadherný...a ještě jedna věc, byla by to krásná balada do superstar. /P