Alltar

Nad potemnělou krajinou se vlnilo temně rudé nebe. Keldorfští válečníci stáli pod nevelkým vrškem za nímž se tyčila silueta Dračí hory. Nejvyšší generál Keldorfského vojska jménem Alltar čekal na znamení, po kterém se bude moci přiblížit aby mohl převzít do opatrovnictví posledního z Dračích válečníků. Vezme malého chlapce a dopraví ho na kamenný trůn, na vrchol Dračí hory. Tam si sám chlapec podle hlasu svého srdce vybere Patrona, draka který jako jediný uslyší bít jeho srdce schované pod dračím štítem, který jako jediný ucítí jeho životní sílu, a který mu bude v težkých bojích propůjčovat svou moc a sílu v podobě Draka.

Alltar sám čekal trpělivě zatímco jeho vojáci byli již značně neklidní. Alltar byl hrdý válečník, poslední svého rodu Tarlodů, takzvaných Štítových lovců. Tyčil se na silných šlachovitých nohách. Jeho stopy nebyly lidské, byly to stopy ještěra, Draka. Tarlodové byly míšenci Dračích lidí a Lesních Elfů, žijících společně s lidmi v harmonii už po celá staletí. Byl impozantní. Dlouhé ještěří nohy byly silné a pružné jako nejlepší luk. Široká hruď a svalnaté, žilnaté ruce svědčily o nadpřirozené síle. Na silném krku se tyčila impozantní ještěří hlava s mírnými, ušlechtilými elfskými rysy a malýma špičatýma ušima. Na zádech a přes břišní svaly měl silnou zploštělou krunýřovitou vestu. Zpod jeho rudého loveckého pláště koukal ocas, který se asi v jedné třetině rozděloval na dva, zakončené  výhružně se tyčícími černými bodci. To vše ve výšce téměř dva a půl metru potaženo stříbřitě modrou ještěří kůží. Možná, že by mohl vypadat směšně, ovšem kdyby jeho zjev nevyvolával téměř božskou úctu. A nyní stál a nechával si ovívat tvář jemným větrem. Čekal až dostane signál, a pak konečně bude mít v náručí posledního Dračího válečníka.

Alltar stál  chvíli bez jediného pohybu. Když tu se na vrcholku kopce objevil bod světla. To byl domluvený signál, zapálili pochodeň.

„Zůstaňte na místě! Přibližte se až na můj rozkaz!“ zahřměl Alltar.

Po těchto slovech vykročil směrem k signální pochodni. Vojáci zůstali na místě a napjatě pozorovali co se bude dít.

Alltar šel hrdě a sebejistě, jak se při takové situaci hodí. Je to přece již hodně staletí co se narodil poslední Dračí válečník. Poznávali se tak, že měli na hrudi,na straně srdce, dračí symbol. Bylo to dračí tělo stáčející se do spirály o necelých čtyř kruzích. Nikdo neví kde se ten symbol na těle malých válečníků bere, dokonce ani draci to nevěděli, ale když si drak a vyvolené dítě předávají síly, září symbol nejsytější zlatavou barvou a vytékají z něj proudy žhavé lávy, vlastně jen něčeho lávě velmi podobného, totiž dračí krev. Tu chlapec přijme od svého Patrona a převezme od něj část jeho vlastní životní síly.

Alltar věděl co ho čeká. Přenese dítě na vrchol Dračí hory kde již čekají sdružení draci, které svolal sám Dračí král, pán celé říše draků, do které zapadalo i Keldorfské království, které zde povolil vybudovat předkům Parmeda, nynějšího krále Keldorfu. Sám dračí král, Gerdak.

Alltar se na něj již velmi těšil. Byl to jeho starý přítel a učitel. Moc rád se s ním po téměř osmdesáti letech setká.