Ona

Za celý svůj život jsem potkal mnoho lidí. Byly mladí, staří, pěkní i škaredí, ale nikdo mě nepoznamenal tak jako ta dívka. Její oči jsou totiž jako studánky uprostřed louky a kdo se do nich jednou podívá ten se ztratí a už nenajde cestu zpátky. Tuhle dívku jsem potkal již před dvěma roky. Šel jsem poprvé na střední, byl jsem přesvědčen, že k dospělosti mám už jen krůček a všechno co potřebuji vědět je v mé hlavě. Věřil jsem v to, že nikdo nemůže být ukřivděn, že ho zákon ochrání. Věřil jsem i tomu, že už jsem dost starý na to abych poznal co je dobré a co zlé. Za ty dva roky se mnohé změnilo, už nejsem tak přesvědčen, že je všechno tak růžové. Vidím konečně tu špínu a bezpráví, vidím bezvíznamné boje o peníze a vidím ji, jako květinu mezi bodláčím, jako slunce, které vyvstane mezi mraky aby zahřálo promočenou půdu. Ale ani nejjemnější samet není bez chyby. I ona je často zlá a škodolibá i arogantní někdy je, ale pro ni bych udělal cokoliv. A proč to tady píšu? Asi proto, že nemám dost odvahy abych jí to řekl do očí, abych řekl že je to nejcennější co jsem kdy viděl, že bych se pro ni vzdal všeho co mám a to jen pro jeden její úsměv, pro jedno slovo, jeden pohled. Jsem stále příliš mladý ale často si říkám, že jsem tak slabý a tak hloupý a ukvapený. Nemůžu říct s klidným svědomím, že něco vím ale s tímhle si jsem jistý. Kdybych věřil v některého boha tak bych se modlil, ale já nevěřím. Nevěřím v to, že jakákoli vyšší bytost by tohle dovolila. Že by dovolila aby tolik lidí trpělo a jestli ano tak není bohem a my se nemusíme trápit. Dneska jsem ji znovu spatřil, měla zas takovej výraz jako svatá bytost. A já k ní přišel a jedniný na co se zmohl bylo jenom " Jak se máš?" a víc ze mě nevypadlo. Za radu co mám dělat bych udělal všechno.....

---