První draci

Chlapec sebou cukl. To Alltara vzbudilo. Podíval se na Mall-Tora, který si vlezl k ještěru a opřel si hlavu o jeho ruku. Chlapec spal dál, ale Alltar věděl, že něco není v pořádku. Venku bylo ticho, ačkoli podle jeho odhadu bylo teprve málo po půlnoci. Neslyšně se zvedl a probudil chlapce. Položil mu ruku na pusu aby chlapec pochopil, že má být zticha. Ten se udiveně díval na Alltara, který pomalu poodhrnul kůži sloužící jako vchod do stanu. Při prvním pohledu zjistil, že se nemýlil. Vojáci spali. Měli okolo sebe průhledné jemně namodralé bubliny ne nepodobné štítům. Alltar chytil chlapce kolem pasu. Chvíli vyčkal a poslouchal. Všechny svaly měl napjaté až k prasknutí. Stejně tak sluch i zrak. Tvář v křečovité, soustředěné grimase. Ale jeho tep se zvýšil jen nepatrně. Náhle mrštným pohybem těla vyrazil ze stanu. V jedné ruce meč, v druhé chlapce utíkal ještěr dlouhými skoky rovnou čarou přes tábor. Vyběhl v pravou chvíli. Jen o vteřinku později dopadla na stan obrovská ještěří noha. Za běhu se zběžně ohlédl. Ta noha byla spojena s ohromným tělem. Jeho sytou rudou barvu přerušovalo jen černé lemování jeho kožené zbroje. Dlouhý ocas právě dopadal na zem za obrovským tělem. Široká, výhružně roztažená křídla způsobila, že útočník vypadal dvakrát tak velký, než ve skutečnosti byl. Protažená ještěří tlama měla malé výčnělky na čumáku táhnoucí se až téměř k očím. Než se Alltar otočil zpět, tak spatřil ještě něco. Pamidas stál opodál společně s Bratassem, generálem Černého vojska, které bezhlavě sloužilo svému pánu. Temnému pánu země Stínu. Ale Alltar se nezdržoval. Stále běžel, když tu se mu v cestě odnikud vynořili tři vojáci. Jednomu za běhu bleskově odsekl hlavu, která se prudce oddělila od zbytku těla. Zároveň s útokem jeho ruky vyrazily i oba konce ocasu a odmrštily zbylé dva muže jako hadrové panáky. Potom se mocným skokem přenesl přes nevelký balvan na malou skalní terásku. Chlapce držel pevně, a lezl nahoru po římse. Vše se událo velmi rychle a nyní už vyrazil i velký rudý drak. S ním se ani mocný Alltar nemohl měřit. A přece se teď otočil a hlasitě zařval. Byl právě na vrcholku skály a viděl co je za ní na rozdíl od rudého. Nad jeho hlavou se náhle objevilo obrovské dračí tělo, ještě větší než jaké měl ten rudý ďábel. Alltarovi se zalesklo v očích. Před jeho zrak, na plochu kterou právě proběhl, dosedl s neuvěřitelnou lehkostí velký, ne, přímo obrovský stříbrný drak. Křídla složil pečlivě na záda. Tlamu měl poněkud jinak tvarovanou než rudý. Místo ohraničení vrchu tlamy těmi ostrými výčnělky ji měl hladkou, takže nevypadal tak hrubě a nebezpečně. I ocas byl jiný. Zatímco rudý měl ocas zakončený zvláštním bodcem tmavě fialové barvy, ten stříbrný měl ocas obyčejný, nezakončený jen se postupně zužující. S výhružně přimhouřenýma očima se rozhlédl kolem sebe. Vojáci Temného se rozprchli jakmile uviděli to úchvatné stříbrné zvíře. Teď tu stáli proti sobě. Dva úchvatní draci. Jeden se srdcem čistým jako čerstvý jarní sníh, druhý ani srdce neměl, jen černou prázdnotu místo lásky.

„Kdo vám dal právo vstoupit na Dračí půdu!“ zahřměl stříbrný drak.

„Já jsem drak, mám právo být na území draků.“ procedil rudý drak mezi zuby . Hlas měl pevný, ale v jeho očích se zračila úcta a bázeň.

"Ještě nepřišel můj čas. Ještě nemám tu sílu." řekl si sám pro sebe.

„Míval jsi to právo Krare, ale už dávno nejsi vítán. Zdědil jsi černou duši po svém otci. Stejně jako on, ani ty nemáš srdce!“ řekl s klidem stříbrný.

Krar se přikrčil a zasyčel: „Dobrá, půjdu tedy.“

S těmi slovy vzlétl a rychle odplouval pryč po temném nebi. Vojáci Temného se bez rozmýšlení otočili a spěchali za drakem. S nimi i Pamidas.

„Zrádce.“ řekl s opovržením Alltar. „Ale jednou dojdeš trestu ty čubčí synu.“ s posledním slovem odplivl na zem a jeho ještěrčí jazyk už jen výhružně vykukoval z tlamy.

Když i poslední voják zmizel, otočil se drak k Alltarovi.

„Zdravím tě Alltare, příteli.“ řekl s úsměvem.

„Zdravím tě Gerdaku, nebo mám říkat můj učiteli, či můj králi !?“ řekl Alltar s lehkým úsměvem a hlubokým úklonem .

„Vtipný jako vždy.“ usmál se Gerdak. „Představíš mi svého mladého přítele?“

Alltar se trošku uhnul a zpoza jeho nohy vykoukla malá tmavovlasá hlavička.

„To je Mall-Tor, lovcův syn.“

„Pojď ke mně chlapče, já ti neublížím.“ řekl drak jemně a sklonil hlavu.

Chlapec se váhavě podíval na Alltara. Ten ihned pochopil.

„Dobře chlapče. Půjdeme spolu ano?“ pak zvedl chlapce do náručí a přešel pár kroků ke Gerdakovi. Chlapec se díval na obrovské zvíře trošku se strachem a úctou. Vždyť před chvílí ho chtělo podobné zabít. Objal Alltara a otočil hlavu čelem od draka.

„Už je na čase vybrat si patrona chlapče.“ Řekl drak. „Naskočte si.“

„Ale co moji vojáci?“ rozhlédl se Alltar po spících mužích.

„Pak sem pošlu šamana, ale až déle,“ řekl „tví vojáci jsou zatím v bezpečí pod štíty.“