Přepadení

Úzkostlivý pocit beznaděje. Svět se mu kroutil před očima. Měnil tvary, smrskával se a zase se roztahoval. Vše bylo pokryto průhlednou mlhou a dohromady to bylo cítit zmatkem a nejistotou.

Mall-Tor otevřel oči. Ležel u drakových nohou, pohodlně opřený. Ani se nepohnul.

Fixius se také nehýbal, ale Mall-Tor věděl, že je vzhůru.

Ten ošklivý pocit, který mu zhatil sen, byl jistě zapříčiněn  pocitem Fixovým.

Nestalo by se to poprvé.

„Jsme na území Lesních Elfů.“ Drak promluvil tak tiše, že nezasvěcený by si jistě myslel, že to snad u tak obrovského tvora není vůbec možné.

„Těch se nemusíme bát, jsou to naši přátelé.“  odpověděl mu stejně potichu Mall-Tor.

„Něco mě vzbudilo, a přítel by se neplížil kolem jako zloděj nebo vrah.“ zašeptal drak.

Během jejich rozhovoru nedávali znát, že by byli vzhůru.

„Měli bychom se porozhlédnout.“ prohlásil Mall-Tor.

Chlapec i drak zavřeli na chvíli oči. Pod víčky jim oči kmitaly, ale to trvalo jen malou chvilku. Když je pootevřeli, hořel v nich plamen. Nemohli si dovolit na sebe upozornit čtyřmi zářícími body ve tmě, proto jen škvírami mezi víčky sledovali okolí. I tak viděli všechno.

Kolem nich se v rojnici seřazovaly postavy, které se očividně připravovaly k zákeřnému útoku. Podle shrbených postav a seskupení bylo jasné, že jde o skřety. Podzemní tvorové, zákeřní šílenci a pojídači mrtvol, kteří se nikdy nepletli do války země Stínu s Keldorfským královstvím. Každý jimi opovrhoval.

Kousek za nimi postávala řada jezdců na zvířatech připomínajících ze všeho nejvíce kojoty. Byla vyhublá, s vyceněnými tesáky a v očích se jim zračilo šílenství a mazanost.

V poslední řadě se seskupily postavy do pozic lučištníků.

Nikdo se nepohl, ale bylo jasné, co mají v úmyslu.

„Teď!“ zařval drak .

Mall se silným odrazem odlepil od země a vyhoupl se s lehkostí drakovi za krk. Ten okamžitě vyrazil střemhlav vzhůru. Výbuch zářivého světla na okamžik zalil všechno kolem, jak se drakovi rozzářila zbroj a křídla. To na zlomek sekundy zarazilo i útočníky. Na místo kde před chvílí drak a chlapec leželi se sneslo velké množství šípů.

„Proč na nás útočí?“ vyrazil ze sebe Mall-Tor otázku v prudkém letu.

„To nevím bratříčku.“ odpověděl mu Fixius a zamířil se do větší výšky, mimo dosah šípů.

I jemu to bylo záhadou. Tato zbabělá stvoření by se nikdy neodvážila sama zaútočit na draka. A už vůbec by neútočila, pokud by věděla, že jejich cílem jsou Dračí bratři.

Když byly z dosahu lučištníků a jejich střel, tak se drak otočil a zakroužil nad lesem, kam se uchýlil k odpočinku.

„Teď jsme na řadě my:“ řekl podrážděně Mall.

Pozvedl levou ruku a natáhl ji kousek před sebe. Prsty měl zaťaté v pěst. Znak na jeho hrudi začal zářit. Magický oheň vycházející z něj, mu začal obtáčet celou paži. Jako hedvábný šál, vytvořil několik ok a nakonec chlapci zaplála i pěst. Rozevřel prsty a v dlani mu vyskočila ohnivá koule. A tu pak mávnutím ruky seslal dolů mezi útočníky. Obrovský výbuch jich mnoho rozmetal okolo. Fixius posílal své plameny na útočníky rychleji a brzy pod sebou způsobili hotové peklo, v němž se pekli ti, kteří je chtěli zabít. Kdyby jste se v tu chvíli podívali na nebe, viděli byste impozantní výjev. Na temné noční obloze se jevili jako bohové. Zlatý drak a chlapec na jeho krku, žhnoucí vztekem spravedlivých. Okolo nich plápolala nádherná magická aura. Vypadali nepřemožitelně.

Ale ještě něco byste spatřili. Ještě výše než byli oba bratři. Tam se tiše vznášela početná grifoní letka. Fixius konečně něco zaslechl a podíval se vzhůru. To se první z grifonů opřel křídly do větru.

„Malle!“ zařval překvapeně a shodil chlapce prudkým obratem ze svých zad. V okamžiku mu křídla pokryla silná síť.