Pouť

Ve vlasech špína a prach cest,

přede mnou velká křižovatka,

kudy mám dát se vést,

na kterém konci je má láska sladká?

-------

Víš mám tvrdou hlavu a srdce vytrvalé,

sen a láska k Tobě žene mě dál,

po cestě míjím duše zkrachovalé,

kdybych se zastavil, za co bych stál.

-------

I když divný Ti třeba připadám,

nikdy jsem necítil to, co poslední rok,

čelím každému i všem těm obavám,

co nastane až přijde poslední krok.

-------

Věřím v sílu lásky nezkažené,

věřím taky ve věčný cit,

věřím ve vztah muže k ženě,

pochop - už nikdy nemůžu zastavit.

-------

Trochu přeháním, jednou zastaví každý z nás,

jenže až se tak stane, hlavou bleskne vzpomínka,

na oči, úsměv i tvůj milý hlas,

pak chodidla ucítí žhavá kamínka.

-------

Pokud na křižovatce špatně odbočím,

vrátím se a zkusím jinou pěšinku,

tu špatnou krví rozedraných nohou označím,

časem dojdu na prozářenou mýtinku.

-------

Tam najdu stopy křehkých lesních víl,

lehnu si na trávu a zavřu oči,

spánek mi dodá nových sil,

vzbudí mě až ticho přicházející noci.

-------

Možná mám strach, však silnější je láska,

proto ve skrytu čekám, co se bude dít,

v lese za zády větvička praská,

náhle vše ozáří měsíční svit.

-------

Mrazivý chlad prostoupí tělo i duši,

zkřehly i všechny kosti v těle,

svaly se bortí a mozek tuší,

potkal jsem posledního nepřítele.

-------

Na rukojeti skví se diamanty studené,

místo očí jen díry pararelních světů,

nemůžu se pohnout - i srdce je tlakem drcené,

končí chvíle radosti a drobných žertů.

-------

Padají květy z keřů - rychle je ničí a pálí mráz,

lístky ve vteřině mění barvu jako sepie,

z rovné země v mžiku stává se pekelný sráz,

někde zakokrhá kohout, jinde zvon půlnoc odbije.

-------

Svist ostří prořízl vzduch,

nese se nocí snad až do nekonečna,

přede mnou vynořil se další duch,

začíná se pouť ... ta věčná.

-------

Najednou vůkol jen odrazy snů a temnota,

já už nejsem čím jsem dřív byl,

zůstala ze mě bezvýznamná nicota,

trvá to věčnost, nebo mnohem dýl.

-------

Chlad střídá teplo - žár mi oči otevírá,

tak nevím, byl to jen zlý sen,

jsem tady - zachránila mě v lásku víra,

dál pokračuje má pouť za sluncem.

-------

Bez něj se totiž nedá šťastně žít,

pod mraky se dá snad jen přežívat,

chtěl bych Tě nablízku zas mít,

do krásných očí znovu se zadívat.