Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČekám na ostrov
12. 10. 2009
3
5
1048
Autor
Girith
Jsem Robinson - čekám na ostrov
se táhnou delty vyschlých řek,
je čas to skončit.
Noc mlsně čeká na zítřek
a Fatou Morganou mé touhy
zdá se být ostrov, nádech pouhý,
vzlyk, co se tříští, když spatříš břeh.
V pátek jsem potkal krahujce,
společník věrnější než žena.
Žití mě bolí.
Má duše bohem zavržená
se choulí mezi zbytky sil.
Snad abych peklo zakusil
dříve, než bude nalezena.
Křik racků vyrve z noční můry,
i cizí tvář, již nečekám.
Všechno je špatně!
Jak trpký úděl člověka
co s životem tak nespokojen
v ústrety šel svých vlastních vojen.
Osud - toť hříčka odvěká.
5 názorů
Díky. Bylo to psané na zadání a i proto je ta poslední strofa tolik kontrastní
jojo. souhlasim s kritikou od halcyon. misto aby gradovala konec se ji vytraci. zbytecne to kazi jinak po celou dobu nahozenou latku. misto sladke tecky na kterou se vzpomina je zbytecne preplacane cosi. jinak zacatek zaujal.
Místy se mi dost zamlouvá (hlavně závěr 2. a začátek 3. strofy), ale na konci se ve mně proti mému zvyku probudí rýmový snob:
"Je to pravda odvěká,
že šaty dělaj člověka,
kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká(m)"
Navíc mi poslední verš přijde jako dost prázdné moudro, které znechutí kvůli pozornosti, kterou si nezaslouženě přitáhlo díky privilegovanému samostatnému postavení, zvlášť když mě předtím rozpačitě naladil podivně znějící verš předchozí.
Celkově velice působivé. Ponurá atmosféra, dobře volené obrazy, zdařilá forma T****