křepilčin xx097 : (ne)důvěra

Stezky se klikatí reliéfem

K okrajům někdy tak vysoko,
že zpátky příliš příkře
a nezáživnost stejnou cestou,
mýlila se sice, ale...

...někdy jsou okraje tak vysoko, že
kdyby člověk
ani se všemi jeho těžkopádnostmi
nemohl odtud dál, zřítil by se
a kam?


Nadhledární plachtění,
ale než po pohybech
tak na hraně..

raději jakoby náznakem, kdy
některé zajímavosti přijdou i po chodníku
a cesta zpátky stejnou
je stejně jiná, jako tam, či jiná

.......................................................................................................

...jakkoli povznášející,
letec byl nalapaný
a neopeřen,
sklopil zobáček,
voda,
pane bože, rovnal krk, voda,.....voda..

plachtil modrobílem
jako netknutým,
než z nepoutání
začaly mu signalizace
břišní,
vizualizace:
Rozkymácené plavidlo
s plachtou........,

"a když je to ten co mě předhodí rybám...,..?"
jsou kolem pochybnosti
(když země na obzoru)