Vzpomínka

Tak jsem se po 7 letech vrátila na Písmáka a začetla se do svejch děl,komentářů a hlavně do vzkazů. Za tu dobu co jsem tady nebyla uz uteklo hodně vody a spousta věcí se změnila. Pryč jsou školní lásky,trápení. Ale jedno pryč není.. A to vzpomínka na tebe Sašo... Když jsem začala psát tak jsi mi začal dávat komentáře a později jsme si začaly hodně psát. Stál jsi při mě a byl mi oporou, i když jen virtuální,ale pro mě to byla velká pomoc. Za tu dobu co jsem tady nebyla jsem zažila trápení s láskou... Díky té lásce se narodil syn. Když jednou večer jsem teď už ze 7letým synem jsme hledaly náš rodokmen narazily jsme na tyto stránky a já se přihlásila a koukala na svoje díla tak mě syn objal a řekl že něco tak krásného s tolika hrubkama nikdy nečetl :-). Tak jsem mu vyprávěla o tom co v té době bylo. Malej seděl a se zájmem poslouchal a pak mi s vážnou tváří řekl: maminko,ale teď už se nemáš důvod smutnit,protože máš mě. A i když jednou dospěju a budu mít svoji rodinu, tak vždy tady budu pro tebe. Vyprávěla jsem mu i o tobě Sašo a syn mi odpověděl: tak ho natdi,nech mu tady vzkaz a třeba se ozve. A já v noci,když už syn spal jsem se sem přihlásila a pročítala naše vzkazíky. Když jsem je četla stékaly mi po tváři slzy. Pak jsem se podívala na tebe a zjistila jsem že už 6 let jsi tady nebyl... Proto doufám že ti co budou číst tyto řádky mi pomohou tě najít a treba tě i někdo bude znát a dá ti vědět a ty Sašo se sem vrátíš a napíšeš mi. Je toho hodně co mám na srdíčku a co bych ti chtela říct... Teď vyslovuji své přání: Sašo vrať se sem a dej vědět at si můžem popovídat...