Kdo jinému jámu kopá...

V době ekonomické krize se dá říct, kdo jinému jámu kopá, není nezaměstnaný. Ale čím ten člověk může být? Buď brigádníkem, zahrádkářem nebo třeba hrobníkem. To je jedno z povolání, ve kterém máte největší klid na práci. Nikde žádný šéf co by vás furt kritizoval, zpravidla ani žádní spolupracovníci a osoba pro kterou jámu kopete určitě nevstane s tím, aby vám šla zkritizovat hloubku jámy či kecat do stylu kopání. Navíc v horkých letních dnech je na dně jámy příjemný chládek. Horší je pokud by jste si v té jámě dali odpolední pauzičku a usnuli. To by se vám také mohlo stát, že některý kolemjdoucí by vás začal zasypávat a to by nebylo vůbec příjemné. Dalším povoláním ve kterém se kopou jámy, je lovec mamutů. I když tohle povolání pomalu mizí, protože sehnat mamuta je v dnešní době čím dál tím větší problém. Ale z lovců mamutů mohli vzniknou hrobníci. Zdá se vám to nepravděpodobné? No ono se to mělo asi tak. To se jednou lovci mamutů přejedli kvasícího ovoce a našeho milého mamuta, který byl lapený v jámě, zakopali. Když se pak probudili z kocoviny a našli mamuta, tak je napadlo, že by to nemusel být špatný způsob pro nakládání se zemřelými kolegy, kteří jim jinak smrděli za jeskyní. A od té doby fungují hrobníci, ale i ti dnes mají s příchodem kremace problém. Proto jim nezbývá než jít na rekvalifikační kurzy, fárat do dolů a kopat uhlí. Ale ze začátku to pro ně bude velký nezvyk, protože uhlí se vykopává, ne zakopavá…